26. dubna 2021 Všichni víme, že časy se mění a nic není stejné, jako to bylo za našeho mládí. Je jasné, že každý a v každé době považuje dobu svého mládí za dobu krásnou, idylickou a bezchybnou. A občas si zaskuhrá, že svět už není, jaký byl a povzdechne: „To za našich mladých let“. Ano, i lidé na úsvitu civilizace si vzdychali, kam ten svět spěje.

 Ale dnes je opravdu situace jiná, než bylo v předchozích řádcích naznačeno. Nechci, aby následující věty byly brány jako vzdychání skoro padesátníka, který ví, že mládí je v prachu a proto dští oheň a síru na současný stav, který srovnává s minulostí.

Nestydím se za to, když řeknu, že jsem se narodil v době, kdy byl svět ještě v pořádku. Ti, co umí počítat, si lehce domyslí, že jsem se narodil za tzv. normalizace. To jest v období, které optikou dnešní liberální demokracie je nazýváno jako období totalitní, nesvobodné a svazující. Rozhodně netvrdím, že tehdejší Československo bylo oázou svobody a že nebyli vězni svědomí, ať už tzv. chartisté či kupříkladu katoličtí aktivisté, kteří se nesmířili s oficiálním ateismem tehdejšího režimu. To já všechno vím a nezpochybňuji tehdejší situaci, která byla ovšem dána poválečným rozdělením Evropy na Západ a Východ. Mám na mysli, že ani na západ od Chebu a ani na východ od něj, nebyly možné dnešní vnucované zvrácenosti, kterým dnes čelíme. Ano, celá Evropa žila ve „zpátečnickém a fašistickém přesvědčení“, že existují dvě pohlaví. Považte, pouze dvě pohlaví...! A takto bychom mohli pokračovat, sami byste jich najmenovali celý mandel. Chci jen říci, že i když byla Evropa ideologicky rozdělena a vládlo v každé její části jiné společenské zřízení, tak normálnost vládla v obou částech. Jenže na Západě se začala plíživě šířit liberalizace zasahující všechny oblasti. S tím se začala rozmáhat migrace legální či nelegální, která pozvolna měnila a mění tvář západních měst na Orient či středoafrický bazar.

Státy východní Evropy ještě odolávají západním zvrácenostem a té nejhrůznější podobě liberální demokracie, která se blíží ruskému bolševismu roku 1917. Proto je Polsko, Maďarsko a také mnohdy Rakousko terčem bruselských útoků, protože sociální inženýři, politické neziskovky, gender aktivisté, uplacení novináři, odnárodněná inteligence a kulturní darmošlapové nesnesou pomyšlení, že někdo ještě odolává. Proč odolává Polsko, Maďarsko, probouzí se Rakousko či Itálie? Tamní představitelé a obyvatelé se mohou opřít o dva pevné pilíře – národ a víra. To jsou jediné a nejpevnější štíty, které nás mohou ochránit před západním liberalismem, který rozvrátí naše životy, poznamená a změní život dnešním dětem.

Tradiční rodina se drolí pod náporem vnucovaných konzumních pozlátek a znevažováním morálky. Právě ti, kdož dnes vychovávají děti, pracují usilovně na vybudování něčeho konkrétního, ať už v rámci podnikání či pozice zaměstnanecké – střední stav – jsou v největším ohrožení. Tak jako se z dnešního Německa plíží bolševismus zelený (je pravděpodobné, že příští německá kancléřka bude od Zelených), tak v české kotlině se rozlézá bolševismus černý – pirátský. Piráti jsou takové SS bruselského centra, které je využívá na změnu sociálních a ekonomických hodnot k přetvoření na rovnostářskou a tím snáze ovládanou společnost.

Střední vrstva, to nejsou jenom úředníci, drobní podnikatelé či inteligence (v tom dobrém slova smyslu), ale jsou to i kvalifikovaní dělníci a soukromí zemědělci. Tito lidé, dnešní padesátníci, si pamatují ten skutečně normální svět, kdy se lidé mohli bez obav jít bavit, jezdit na své chalupy, vychovávat děti po svém (tedy normálně a správně). Nikdo jim neposílal direktivy shora, jak se mají chovat. Dnešní liberální společnost je více sešněrovaná, policejní a totalitní, než byla ta „husákovská“. Že byly za normalizace politické procesy? Byly! A co dnes? Také!

Jestli si myslí středostavovští a konzervativní voliči koalice SPOLU, že spoluprací s piráty dosáhnou zlepšení poměrů v republice, tak se tragicky mýlí. I oni mají na zádech terč – terč majetku a vlastnictví. Nemyslete si, že piráti mluví pravdu, když brojí proti velkým společnostem, proti velkokapitálu, protože ve skutečnosti jsou proti každému, kdo něco vlastní. Ano, i ty občánku, který máš svůj byt ve vlastnictví, ať už jsi na něj vydělal svojí prací anebo ho splácíš krvavě lichvářskou hypotékou. Anebo, co hůře! Máš byt navíc, který pronajímáš či ho máš neobývaný, jako investici? Budeš ho muset poskytnout „potřebným“: nepřizpůsobivým či imigrantům. A což teprve „arcilotři“ mající chalupu či zahrádku na kraji města? To jsou pro piráty úplní latifundisté... A na ně se musí po „che guevarovsky“... Zkrátka a dobře: dnešní generaci padesátníků, středostavů, čeká program plíživého vyvlastňování, když se nevzepřeme pirátskému bolševismu.

I když je současná politická, mravní a národní situace neradostná, tak právě s naší generací budou mít případní noví páni piráti dost práce, neboť nás neohloupí svými marxisticko – liberálními vizemi, pro které jsou stávající „východní“ pořádky tím nejhorším nepřítelem. My se nevzdáme, budeme bojovat dál a svým příkladem a nasazením budeme strhávat na svoji stranu stále více mladých, kteří poznají, že pirátské sliby o zářné budoucnosti jsou pouhými pastmi, které po volbách sklapnou. A všichni se můžeme probudit v čase, kdy budou všichni žít v unifikovaném světě, kde pro individualitu a identitu nebude místo.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS