8. června 2017 Na sociálních sítích se jako houby po dešti vyrojily negativní reakce na zákaz kouření v restauracích. Platnost tohoto zákona způsobila, že kuřáci nyní okupují veřejný prostor ulice a drtivá většina hospod se potýká s úbytkem hostů a logicky i tržeb. Však také majitelé restaurací brblají, nadávají a vztekají se.

Já osobně se jim nedivím a chápu je. Už před časem jsem avizoval, že ač nekuřák, jsem proti zákazům a regulacím tohoto typu, zvlášť pokud se promítají do svobody podnikání. Každý provozovatel baru nebo restaurace by měl mít právo sám si rozhodnout, zda se u něj bude či nebude kouřit. A stejně tak mám já, jako host, právo vybrat si restauraci, kde chci trávit čas oběda či popovídání s přáteli.

Nemohu si však pomoct, ale současné nadávání na nekuřácký zákon mi přijde jako s křížkem po funuse. Kde byli majitelé restaurací, když se připravoval před rokem či dvěma návrh zákona? Proč neprotestovali před Poslaneckou sněmovnou, proč nesepisovali petice, nedemonstrovali? Vůbec nic. Ticho po pěšině.

Často mi připadá, že Češi si myslí, že nic nebude tak horké a ono to nějak dopadne nebo to za nás někdo vybojuje. Když se však pozdě probudí do neradostné reality, nestačí se divit. Ale co, hlavně že nám běží Ordinace v růžové zahradě…

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS