Jednotná Evropa? Nesmysl
11. prosince 2011 Události na evropské politické scéně lze přirovnat ke snaze za každou cenu odvrátit konec neodvratného. Lídři států Evropské unie svolávají jeden summit za druhým a horečně jednají o nových smlouvách a pravidlech s jediným cílem: zachránit jednotnou měnu euro a tím i fungování eurozóny.
Vznikající projekt mezivládní smlouvy, který má zabránit krachu evropského jednotného snu, má však vážnou trhlinu. Jasné ne řekla Británie, ostatní státy, stojící mimo eurozónu, zatím váhají. Mezi nimi i Česká republika. Už se však objevily kritické hlasy, zejména z řad sociální demokracie, když jejich předseda Sobotka v rozhovoru pro Lidové noviny (dne 8.12.2011) opětovně horoval za přijetí eura(!), což je v dané situaci, v jaké se evropská ekonomika nachází, projev naprosté ztráty racionality, neodbornosti a eurofanatismu.
Mechanismy, které nyní hodlá Brusel prosazovat ve zkrocení dluhové pasti, jsou jen posílením dozoru nad jednotlivými členskými státy. Německo – francouzský plán totiž počítá s absolutní kontrolou rozpočtů národních států a případné porušení nadiktovaných pravidel bude tvrdě sankcionováno. A přestože se jedná o zásadní změnu fungování EU a omezení suverenity národních států (tedy zbytku toho, co jim doposud zůstalo), ratifikace se nekoná. Stačí prý jen podpis. Chápu, obava z fiaska v podobě neschválení (jako irské ne Lisabonské smlouvě) je na místě.
Podle mého názoru, pokud má Evropa přežít jako fungující ekonomický organismus, je nutné rozpustit eurozónu, vrátit se k národním měnám, přestat tisknout papírky jak na běžícím pásu a vydávat je za peníze, vrátit prostě oběživu jeho pravou hodnotu. I když to bude hodně bolet, je to pořád cesta, jak ze současné krize ven.
Je načase, aby si všichni zastánci jednotné Evropy uvědomili svůj omyl a pochopili, že jde o nesmysl. Jejich politický hazard nás přivedl na okraj propasti a k pádu na samé dno zbývá jen krůček. Uzrál čas pro nástup nacionalismu k záchraně nás všech. Jinou cestu nevidím.
Tomáš Vandas
