28. října 2018 Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) si dnešní 28. říjen připomíná s hrdostí, jako den vzniku české státnosti a národní samostatnosti. Byl vytvořen společný stát Čechů a Slováků, který do světa deklaroval jasnou vůli spravovat své záležitosti na základě státní a národní svébytnosti.

Náš národ po dvakráte ztratil svou státnost kvůli dvěma totalitám a jeho národní samostatnost byla ohrožena. Musel prokázal sílu k obnově a budování svého státu. Vždy se musel podstoupit boj s nemalými obětmi. Není pravdou, že by nám republiku někdo dal zadarmo. Za vším byla trpělivá, drobná, ale odvážná odbojová práce politiků v českých zemích, ale i v zahraničí. O republice se nerozhodovalo jen v politických salonech a kancelářích, ale především republika se zrodila z krve legionářů na západní a východní frontě. A to platí jak o první světové válce, tak i o druhé světové válce, kdy se opět jednalo o obnovení Československa.

Hned po svém založení si byla nová republika vědoma jedné věci: bez silné armády, prosperujícího průmyslu a nezávislé pevné měny stát nevydrží a propadne se do chaosu a závislosti na sousedech. Odvážně se vše začalo budovat, aby se Československo stalo stabilním a hospodářsky silným státem uprostřed Evropy zmítané inflací, totalitou a politickou nestabilitou. Po dvaceti letech republika v původní podobě zanikla, nicméně její poválečné obnovení, by nebylo možné bez pevných základů a odhodlání obyvatel doby předválečné.

I když je založení společné republiky záležitostí jednoho století, přesto si stále můžeme i přes časovou vzdálenost brát z této události poučení i dnes. Republika vznikla a prosperovala z jedné jediné věci – obyvatelstvo si vzalo republiku za svou, nebyl to pro ně nějaký neživý státní útvar reprezentovaný politickou elitou a státním úřednictvem. Republika byla především oni sami. Právě ono ztotožnění s republikou, rodnou zemí a vlastním národním sebeuvědoměním pomohl nám všem se dožít tohoto výročí ve vlastní zemi s národní svébytností. Stále je český národ určující silou v našem životním státním prostoru. Totéž platí i o Slovácích, kteří jsou také určující národní veličinou ve své vlastní zemi.

I když se republika koncem roku 1992 rozdělila a každý z národů republiky si šel vlastní národní, hospodářskou a politickou cestou, tak jsme přesvědčení, že i dnes si s bratrským slovenským národem můžeme připomínat společnou republiku. Slovensko se v prvním dvacetiletí společného státu emancipovalo po stránce národní i hospodářské, a proto mohlo zcela oprávněně vykročit na svou samostatnou cestu evropskou historií. Již nejsme ve společném státě, ale naše vzájemné vztahy jsou na té nejlepší úrovni a upřímnosti v celých dějinách našeho společného soužití.

Dnešní 28. říjen nám budiž jasnou připomínkou toho, že nic nevzniká náhodně, že ke změnám státním a politickým jsou nutní odhodlaní a čestní politici, kterým v jejich úsilí pomáhá odhodlaný národ, který si je vědom své národní síly.

Mějme v dnešní sváteční den na paměti, že svou samostatnost jsme ztratili vždy, když se republika bezvýhradně orientovala jedním směrem, když politici viděli spásu pro republiku jednou v Paříži a podruhé v Moskvě. Nakonec nám samostatnost a obnovení státnosti nedala Paříž ani Moskva, ale byl to boj vlastních občanů na domácí a zahraniční frontě.

Před sto lety jsme vykročili na cestu státní samostatnosti. Vytrvejme a neuhněme z této cesty!

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS