25. března 2016 Mnohdy mě připadá, že česká politická scéna, zejména parlamentní strany, se snaží najít zástupné problémy, které by odvedly pozornost od problémů skutečných a důležitých. Parlamentní politici moc dobře vědí, co hýbe veřejným míněním, v čem jsou obyvatelé této země jednotní a za co kritizují vládní garnituru. Ano, je to problém nelegálního přistěhovalectví a s tím spojené řádění muslimských vrahů. Anebo členství v EU, které zavléká republiku do pekla multikulturalismu a odnárodnění. Proto čas od času vypustí takový pestrobarevný balonek, který má na čas odpoutat pozornost veřejnosti od podstatného. Ona je to taková hračka na zabavení občanů.

Naposledy to byla kupříkladu rozpoutaná debata o otevírací době obchodů o státních svátcích. Vše plánovitě odstartoval pořad na ČT s názvem Máte slovo, který není nic jiného než aréna, kde se mohou jednotliví aktéři a publikum pourážet, vyřvat, a uprostřed všeho pobíhá moderátorka Jílková, rozpažující rukama a odebírající slovo každému, kdo mluví déle než 10 sekund. Do toho smsky, z nichž mnozí občané mají pocit, že to je ta skutečná demokracie. Tento pořad samozřejmě nic nevyřeší, ale otevře se problém.       

Nechci, aby čtenář měl pocit, že problém otevírací doby v obchodech ve dnech státních svátků zlehčuji a nepovažuji ho za důležitý z pozice zaměstnanců. Jen mě to připadá jako bouře ve sklenici vody a jako příklad nenasytnosti, hrabivosti, bezcitnosti a zpupnosti zahraničních obchodních řetězců, které tyto vlastnosti halí do vznešeného hávu ochrany svobody podnikání a ještě mají dostatek odvahy na cynismus, že chtějí, aby si jejich zaměstnanci vydělali. K tomuto postoji si nacházejí věrné poskoky zahraničního velkokapitálu z řad profesních komor obchodních organizací v čele s bývalým ministrem hospodářství Dlouhým.

Návrh na uzavření obchodů v čase státních svátků se týká pouze jen těch největších prodejních ploch, ostatní supermarkety se budou moci stále „chlubit“, že mají otevřeno „jako každý den“. Z nářků zahraničních řetězců by neznalý člověk mohl mít pocit, že tímto připravovaným nařízením se jejich zisky rapidně sníží a proto odejdou z republiky o žebrácké holi. Jedná se o sedm dní v roce. Ano, o pouhých sedm dní, kdy nebudou vydělávat miliony. Ostatních 358 dní si přece budou moci vydělávat své miliardy. Z miliard jim odpadnou milionky. Ale nadnárodní koncern chce všechno! Takže celé mě to připadá jako problém zástupný a značně nafouklý.

Nehledě na to, že ony hypermarkety, které pláčou, že se jim brání v podnikání, by si měly uvědomit jednu věc: Jsou to především oni, kdo svojí vyděračskou cenovou politikou odírají české dodavatele, které nutí jim prodávat prakticky za výrobní ceny, ale zákazník to ve výsledku nepozná. Ceny potravin rostou a české zemědělství stagnuje, ale nadnárodní koncerny počítají zisky. Pokud bychom určovali politiku republiky, tak by se vytvořil cenový strop základních potravin, který by zabránil nenasytnému odírání českého a moravského občana ze strany nadnárodní dravců.

Abych předešel odsudkům, že i já také určitě chodím i v neděli do hypermarketů a tak co tady povídám. Ano, chodím, protože je otevřeno, ale když bude zavřeno, tak tam prostě nepůjdu, vše si obstarám jindy. Opravdu si myslím, že zákazníkům nebude chybět sedm dní, kdy nebudou moci jít nakupovat do hypermarketů, když ostatní obchody budou mít otevřeno. Rozhodně nikdo hlady neumře, když „jeho“ hypermarket bude mít sedm dní v roce zavřeno. Proč se profesní komory nezajímají o asijské večerky, mnohdy plesnivé a zasmrádlé krámky s předraženým procházejícím zbožím a s nejasnou daňovou disciplínou? Zde by měl zasáhnout stát a posvítit si na toto „podnikání“.

A za další. Zaměstnanci pracující v těchto hypermarketech jsou přetěžovaní a špatně placení jedinci s neproplácenými přesčasy, takže si trochu toho odpočinku zaslouží. Vesměs v těchto provozech dřou ženy, mnohdy matky samoživitelky, které své dítě uvidí až spící večer, pokud ovšem mají někoho na hlídání. Jenže o ty panu Dlouhému, poslanci Pilnému (ANO) a dalším nejde. Plní jen zadání zahraničního velkokapitálu, který nechce přijít o své zisky. Jenže u nich se to dá pochopit, oni jen „dělají svou práci“, ale co nechápu je postoj vlády, která se ohání ochranou zaměstnanců a občanů vůbec. Vždyť přece socialisté by měli být těmi první a razantními, kdo hájí zájmy zaměstnanců. Jenže název této strany je jen obal. Obsah je hodně prošlý. Plný bakterií korupce a plísní politikaření.

Dělnická strana od samého počátku své existence je stranou zaměstnanců a národního živnostenského a podnikatelského stavu, a vždy stojí na straně těch, komu se děje křivda. Sociální otázka je pro nás stejně důležitá, jako otázka národní, protože tyto dvě otázky spolu souvisí. Jejich správným vyřešením dojde ke změně politického klimatu, kdy nebudou rozkazovat nadnárodní koncerny s domácími přisluhovači, ale lid této země. Lidé práce. Práce tvořivé a národní. Naplňované všemi členy společnosti. Lhostejno jestli jsou u stroje, u pluhu, u stolu či v poctivé živnosti a české fabrice. Vytvořením národní pracovní pospolitosti odpovíme jasně nadnárodním koncernům, že my jsme pány v této republice, a ne oni.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS