22. ledna 2015 Každé výročí vzniku dělnické strany mě upozorní na to, jak ten čas letí a jaká doba uplynula ode dne, kdy se v sále smíchovského pivovaru sešla skupinka lidí, která odsouhlasila vznik strany a jež začala okamžitě politicky pracovat. A tak činí až do dnešních dnů a bude v tom pokračovat, protože závazek oněch uplynulých dvanácti let je příliš silný na to, aby byl rozbit současným prohnilým demoliberálním režimem. Udělalo se toho mnoho za tato léta, rozhodně máme být na co hrdi, když se ohlédneme za sebou, a právě toto nám dává záruku do budoucnosti, že naše strana zůstane na politické mapě republiky.

Nechci zde popisovat všechno, čeho se dosáhlo a odkrývat karty na časy příští. Chci se věnovat poslednímu slůvku v nadpisu – samotě. Ano, za celých dvanáct let jsme ve svém boji osamoceni. Nemyslím osamoceni ve smyslu, že za námi nejdou občané republiky, kteří pochopili sílu a vlastenectví strany, ale osamocenost od ostatních politických subjektů.
 
Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) je od samého začátku své existence stranou, která se zastává zaměstnanců, drobných živnostníků a postupem času se stala jediným ochráncem a mluvčím těch, kdož jsou ohrožováni a napadáni skupinami nepřizpůsobivých, požívajících bezmezné ochrany od neziskovek, občanských sdružení, pomatenců ze strany liberálů a blouznivých demokratů. Však víte, kde všude se stala DSSS mluvčím těch, kteří se nedovolali zákona a pořádku od státních orgánů: Litvínov, Varnsdorf, Nový Bor, Staré Ždánice, Krupka, Teplice či Duchcov. Výsledek byl ten, že státní represivní orgány ve spolupráci s médii spustily urážlivou a lživou kampaň vůči straně a jejím členům. O tom se nemusím rozepisovat, ale postupem doby, nejčastěji v předvolebních kampaních a v určitých oblastech, vyjdou politici „seriózních“ stran s „nekompromisním bojem s nepřizpůsobivými“, se kterými „zatočí“ a „vyženou je z ulic“. Ale jim se nic nestane, pouze pár zdvižených prstíků v novinových komentářích a mlčení stranických sekretariátů stran a hnutí. Všichni se otázky nepřizpůsobivých občanů chytají jen v době voleb, a to zcela účelově. Zmiňme například parlamentní „japonské“ uskupení, které si na tom založilo kampaň a nyní v parlamentu zarytě mlčí, a když vydají nějaké “nekompromisní“ prohlášení, tak ho druhý den vystrašeně odvolávají.

DSSS po celou dobu své existence nabízí ruku ke spolupráci všem politickým subjektům, kde se dají najít styčné programové body. Mnohdy jsme oslovili nejenom politické subjekty, ale i hnutí, že bychom jim v případech, kdy dochází k průniku programových bodů, pomohli anebo se účastnili jejich shromáždění. Odpověď nepřišla buď vůbec, anebo nám bylo napsáno, že s námi nechtějí nic mít, protože nehodlají být kvůli nám terčem útoků novin. Jejich akce tak končí fiaskem, výsměchem a politická práce s mítinky zůstanou vždy na DSSS. A to je to osamocení, o kterém jsem psal na začátku.

Na skutečnou odvážnou politickou práci je tady pouze DSSS, která se drží svého programu ochrany obyvatel této země po celá léta, bez ohledu na to, kdy budou volby. Je skutečností, že to byla především DSSS, která v této republice otevřela problematiku nebezpečí islamizace. Za naprostého nezájmu všech těch, kdož dnes zdvihají varovně hlas proti islamizaci, pochodovali členové a sympatizanti DSSS v čele s nezpochybnitelným předsedou Vandasem a obyvateli Teplic městem, aby upozornili na nepřizpůsobivé chování muslimských „hostů“.

Nyní je republika zaplavena „bojovníky proti islamizaci“, z nichž nejtrapnějším a nejlživějším způsobem vystupuje kupříkladu poslankyně ODS Černochová. A pak je tu jakási skupina, která zde islám nechce, ale která rovnou v podstatě řekla, že se s námi nemají o čem bavit, protože jsme od nich zcela odlišní. A tak bych mohl dlouze pokračovat, až každému z nás z toho vyjde jedno jediné: Dělnická strana sociální spravedlnosti je jedinou vlasteneckou opoziční stranou v republice, která je mluvčím všech obyvatel republiky, jimž se děje křivda anebo jsou ohrožováni nebezpečnými silami zvenčí či zevnitř.

A další „osamocený“ primát má naše strana. Její mnozí političtí přestavitelé jsou jedinými politiky v polistopadové historii, kteří byli odsouzeni za politiku. Ostatní politici parlamentních a neparlamentních stran byli odsouzeni za krádeže, podvody či jízdu v opilosti, ale nikdy za vlastní politickou činnost. A právě to svědčí o životaschopnosti a odvaze strany. Všichni jsme ochotni nést kůži na trh. Ideje a naše cíle jsou nám natolik blízké a věříme jim, že jsme ochotni pro ně podstoupit boj s přesilou.

Práce a odvaha všech funkcionářů, členů a příznivců je zárukou toho, že zůstaneme pevně stát na svém místě a budeme pokračovat v politické práci ve prospěch republiky a jejích obyvatel. Vydržíme! I kvůli našim nepřátelům!
 
Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS