29. května 2014 Tento článek jsem psal před výsledky voleb do Evropského parlamentu, jelikož jsem cítil tuto potřebu, a s volebním výsledkem se mnohé potvrdilo.

Mnozí z vás se jistě ptají, kam zmizela energie z národního hnutí a kde je ten náboj let minulých. Dovolím si krátce nastínit svůj názor na národní hnutí dnešních dní. Doby, kdy demonstrace byly hojně navštěvovány, podpora naší ideje sílila, jsou ty tam. Není to chyba či špatný výklad našich idejí národního socialismu. Tyto ideje jsou naprosto srozumitelné, jednoduché a neměnné.

Nechci si zde sypat popel na hlavu a ani svádět vinu na jiné, přijímám spoluodpovědnost za výsledek voleb a myslím si, že toto učiní a cítí většina představitelů pronárodního hnutí. Všichni nyní vidíme, kam nejednotnost vede. Mrzí mě, že část velice dobrých a kvalitních lidí odchází z pronárodního hnutí a tento fakt je nutné napravit a doplnit hnutí o tento typ lidí. Nemluvím úmyslně pouze o Dělnické straně sociální spravedlnosti (DSSS), ale o národním hnutí jako celku.

Zásadní problém může být i tzv. „vyhoření“ některých výrazných osobností, které ztrácí svou vlastní víru a upínají se k rádoby komfortním směrům, ve kterých hledají své uplatnění. Je nesmírně důležité si říci, že tento způsob seberealizace je velice škodlivý. Škodlivost však netkví v různorodosti názorových proudů, ale v absolutním roztrhání celistvosti pronárodního proudu. Národní hnutí je momentálně v hlubokém rozkladu, a to pouze díky neochotě jednat a pak i nesmyslnému přecenění svých sil.

Položte si otázku sami. Pokud se menšina rozptýlí na dalších deset podskupin, bude dosahovat stejných výsledků jednotlivě? Samozřejmě že ne, pokud nepovažuji za kladný výsledek absolutní neschopnost reakce národního hnutí jako celku. V případě potřeby či nutnosti, přiznejme si to, je hnutí naprosto bezzubé. 

Pokud budeme hovořit o národní revoluci, která by se měla zrodit na bázi demokratických voleb, můžeme pouze mluvit o přeludu. Realita je taková, že na politickém spektru ve volbách se již tak malé pronárodní strany štěpí na různé ministraničky bez absolutního zájmu o jakékoli formy spolupráce, případné koalice či sestavení společného programu nejen k volbám. Mnozí si neuvědomují, že doba nepřeje malým stranám, když volič preferuje stranu dle hodnoty volební kampaně či nostalgické vzpomínky na vládu jedné strany a její lůzy. Platí pouze heslo pro velké strany, které si rozdělí křesla a pak společně sklízejí to, co běžný občan zasel. Toto heslo je známé a výstižné: „Rozděl a panuj.“

Hlavním důvodem neúspěchu malých stran je především malá členská základna, špatné hromadění finančních prostředků na kampaň a malá distribuce propagačních materiálů, vcelku špatná konkurenceschopnost na politickém trhu. Výsledkem všech těchto faktorů je Parlament ČR plný oligarchů, komunistů i tunelářů. 

Moje přání je, aby si zástupci všech politicky aktivních organizací sedli k jednacímu stolu a vytvořili vždy pro volby společný program pod společným koaličním názvem. Typickým příkladem může být název „Národní fronta“ či jakýkoli jiný. Pouze společně dokážeme přemoci chiméru. Pamatujme, že soulad a pokračování v tomto boji je nutností.

Jiří Froněk, místopředseda DSSS