9. května 2017 Současná krize v nejvyšších patrech české politiky není jen krizí parlamentních stran či není jen o antipatiích Sobotka versus Babiš, ale je to především krize politického systému jako takového. Je to krize parlamentního systému, jaký nyní funguje v České republice.

Po dvaceti sedmi letech parlamentní demokracie sklízíme trpké plody její zakonzervovanosti a umělého udržování v latentní nefunkčnosti. Dovolím si tvrdit, že jednou z příčin je ústava republiky, která je v mnohých bodech psána nejednoznačně a umožňuje dvojí výklad. Ano, o výkladu ústavního práva mohou zasvěceně diskutovat ústavní právníci na nějakých seminářích či kongresech, ale praxe nám ukazuje, že nejednoznačný výklad mohou zneužívat politici pro posílení své moci na úkor práva. Což vede k výraznému oslabení parlamentního systému, protože nejvyšší představitel země používá ústavu ke svým vlastním cílům.

Prezident Zeman využívá ústavu republiky jako klacek na Sobotku, potažmo na ČSSD, aby zpečetil spojenectví s oligarchou Babišem. Aby zůstal Babiš ministrem financí, tak Zeman si vyložil ústavu po svém, či spíše využil nejednoznačnost výkladu ve zmíněném bodě demise ve svůj prospěch. Rozhodně nechci dělat premiéru Sobotkovi advokáta, ale oprostíme-li se od jména, tak prezident republiky se nemůže takto chovat k předsedovi zákonně zvolené vlády. Premiérovo dvojí podání demise způsobilo, že pro mnohé občany je to zjednodušující potvrzení toho, že politika je šaškárna, že ti v parlamentu jsou kašpaři a nemá cenu se zabývat politikou, protože tam jsou všichni stejní. 

Tento zjednodušený a velmi nebezpečný výklad jedině nahání hlasy Babišovu hnutí ANO, protože je to Babiš, kdo neustále zpochybňuje úlohu parlamentu tím, že ho nazývá žvanírnou, do které nechce chodit, protože je to ztráta času, když místo toho může „makat“ na ministerstvu. Také požaduje snížení počtu poslanců na 101. Veřejnost Babiš neustále přesvědčuje, že není politik, i když je místopředseda vlády a ministr financí, lká nad tím, že je obětí mediálních štvanic, i když vlastní celostátní noviny a významná rádia. Babiš se snaží lidem vnutit myšlenku, že politika je špatná a že on bere na svá bedra tu tíži být v politice a bojovat s „kluky co kradnú“. Vlivem jeho propagandy ho spousta lidí považuje za spasitele, který provětrá parlament od těch tradičních politických stran, které působí na politické mapě spoustu let.

Dá se říci, že Babiš „nevznikl“ sám o sobě, z čistého nebe či lusknutím prstu. Babiš, to je svým způsobem Golem, který ležel někde v koutě a šémem k jeho oživění byli parlamentní politici, kteří svým chováním, jako je povýšenost, korupce, politikaření, politické kšefty a odtrženost od reality způsobili, že po více než dvaceti sedmi letech občané nemají důvěru v základní instituce státu.

Jak chtějí stávající parlamentní politici bojovat s Babišem, když sami nejsou čistí? Jak může předseda ČSSD Sobotka vystupovat neohroženě proti Babišovi, když v privatizaci OKD hrál sám podivnou, a ne zcela čistou hru, jak to vypadá. A jak sám Sobotka přiznal, tak na byt v Praze si „našetřil“ z poslaneckých náhrad. Jen tak mimochodem, byl to předseda DSSS Vandas, který na Sobotku podal trestní oznámení za tento skutek.

Od dob Klausových, od počátku devadesátých let, ekonomika prorůstala do politiky tak, že se prakticky setřela hranice mezi ekonomickými a politickými zájmy. A v té chvíli vstoupil do politiky velkopodnikatel typu Babiše a začíná privatizovat veřejný politický prostor. Babiš je dítě polistopadových politiků, které dospělo a začíná požírat a likvidovat své „rodiče“.

Současná politická krize je zvláštní tím, že se řeší datum na podaném návrhu odvolání Babiše a neřeší se podnikání, daně, ovlivňování médií či čerpání dotací „nepolitického“ ministra financí.

Jedinou cestou, jak z této krize ven jsou parlamentní volby, ve kterých občané budou volit nezkorumpované politiky, budou volit ty, kdož nikdy neměnili názory a jejich jediným zájmem bude  prospěch voličů – občanů. Dělnická strana sociální spravedlnosti jde do voleb s jasným cílem – zlomit moc politikářů, korupčníků a politických podnikatelů. A hlavně ukázat občanům jedinou možnou změny - cestu národní a sociální.  

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS