KOMENTÁŘ: Bezradnost a neschopnost Evropské unie

Toaletni-papir-eu 28. listopadu 2015 V dnešních dnech je pochopitelné, že tématem většiny článků, ať už v novinách či na internetu, je nedávná tragédie v Paříži. Je to velmi smutná událost a snad ještě smutnější je reakce politiků Francie a Evropské unie. Myslím si, že se vše odbývá jen konstatováním, že se jedná o barbarský čin, několik dnů se budou nosit na místa tragédie květiny, politici pronesou pár proklamací a v nejlepším případě bude odvetou několik leteckých útoků. Evropa je již tak „přehumanizována“, že se na adekvátní odvetu nezmůže.

Na celé věci je nejhorší zoufalá bezradnost politiků EU a také příliv imigrantů, jako nekonečný vlak proudící do Evropy. Nechtěl bych se nyní zabývat nebezpečím, které spočívá v možnosti dalších teroristických útoků, ani nebezpečím ohrožení národních tradic, ze kterých naše kultura vychází, spíše bych se chtěl zamyslet nad možnými ekonomickými dopady neschopnosti EU důsledně chránit své hranice.

Jistě si mnoho z nás vzpomene, jak ve své době byla odůvodňována reforma důchodů. Stárnutí populace, výkony ekonomiky, nízká porodnost atd. Nyní ale najednou budou peníze na přijetí tisíců imigrantů, za kterými mohou přijít rodiny, a všichni víme, kolik dětí tyto rodiny mají. Je gramotnost imigrantů stejná jako ve státech Evropy? Pokud ne, tak někteří umí pouze mluvit arabsky, či arabsky číst a psát. Kladu si otázku, jak dlouho bude trvat, než se tito lidé naučí česky mluvit, číst, psát a získají kvalifikaci pro uplatnění na trhu práce? Kdo z politiků ví, zda vůbec budou ochotni se učit a poté pracovat? Přitom nejde jen o financování sociálních potřeb, ale i o zatížení zdravotnictví, školství, policie a dalších služeb, které stát zajišťuje. Smutné je, že toto vše by měli financovat naši občané, kteří více jak 45 let pracovali a mnohdy je jim za tuto celoživotní práci vyměřen důchod 11 až 12 tisíc Kč, a to s termínem odchodu do důchodu dnes již až v 63 letech. Je to pocit marnosti z rozhodování našich politiků. Mějme srdce - především pro občany ČR, ale mějme také mozek.

Cyklické opakování jednání politiků EU s výsledkem: dohodneme, že se za měsíc sejdeme a snad se dohodneme, je smutné. Obávám se tragických konců této politiky falešné humanity. Často čtu v diskuzích na internetu otázku: Kdo za to může, že politici praktikují politiku, se kterou tolik lidí nesouhlasí? Odpověď je jednoduchá: můžeme za to my všichni, volbou těchto politiků.

Pokud ve volbách nedojde k obratu, patrně se ukáže pravdou rčení, že jediné poučení z dějin je, že lidé jsou nepoučitelní.

Ing. Bc. Miroslav Patera