30. ledna 2021 Seriál České televize Božena o spisovatelce a národní buditelce Boženě Němcové vzbuzoval před uvedením velké naděje. Vždy je dobré a potřebné, když se na obrazovkách pro veřejnost ztvární velká postava českých dějin. Bohužel skutečnost nesplnila očekávání.

Předesílám, že nejsem žádný filmový kritik, a proto nechci hodnotit umělecký výtvor, ale chci se zastavit nad celkovým pojetím seriálu. Co mě hned v úvodu udivilo, že národní obrození, sebeuvědomování českého národa a snaha českých vlastenců o emancipaci národa v rámci ostatních národů Evropy, tam nebylo nijak výrazně zdůrazněno.

S postupem času při sledování seriálu jsem nabyl dojmu, že je to jakási agitka o násilí na ženách, feminismu a genderismu. Režisérka to pojmula tak, že Božena Němcová nebyla především jedna z předních českých spisovatelek, národní buditelka, ale že to byla především bojovnice za ženská práva, dále první česká feministka, která úporně bojovala proti mužské nadřazenosti.

Tvůrci sice nešetřili sexuálními scénami, a to dokonce i násilnými, ale slovem národ se šetřilo jako šafránem. Situace českého národa v té době tam byla ukázána jako mimochodem, tehdejší představitelé národního života se tam mihotali v krátkých sekvencích a mnozí trousili poznámky o nevhodnosti ženského působení ve veřejném životě. A o tom ten seriál byl, protože jeho cílem nebylo ukázat Boženu Němcovou jako spisovatelku, která ukazovala krásu a bohatost českého života mimo města, ale režisérka chtěla Němcovou ukázat jako rebelku. Však také režisérka o Němcové řekla, že byla punkerkou své doby…

Ano, Božena Němcová byla ve své době svým způsobem rebelkou a šla proti proudu, ale feminismus či genderismus nebyl její hlavní náplní činnosti. Byla to odvážná žena, říkala své názory, které byly radikálnější, než by oficiální vlastenecká scéna dovolila, ale jejím hlavním cílem nebylo osvobození ženy od mužského jha, ale povznesení národa. Protože povznesení národa, jeho emancipací, se také zlepší postavení žen, ale i ostatních složek národa, jako byli kupříkladu dělníci v tehdy začínajících manufakturách a továrnách. Přece ale nemůžeme od současné tvorby chtít, aby se propagoval národ, vlastenectví a odvaha za něj bojovat. To by grant nepřistál na účtu.

Bylo hořce úsměvné, jak se herecký představitel Josefa Němce v ženském pořadu Sama doma skoro plačtivě omlouval, že tam musel ztvárnit násilné a sexuální scény… Nechci rozhodně schvalovat násilí na ženách, nebrojím za mužskou nadřazenost nad ženami, ale rozhodně si nemyslím, že by se to mělo „roubovat“ na seriál o Boženě Němcové. To se dá přece na točit jinak a současně. Obávám se ale, že o to dnešním moderním tvůrcům šlo – strhnout národní modlu a ukázat, že oni ti obrozenci nebyli tak úplně svatí a boj za česká práva byl dlážděn ženským utrpením. Samozřejmě ukazujme velké dcery a syny národa bez příkras, mluvme i o jejich stinných stránkách, chybách či poklescích. Anebo…ukazujme je, že to byli lidé, kteří žili a dělali chyby, tak jako je děláme my všichni. Nedělejme z nich ale to, co nebyli, abychom řešili problémy dneška či plivali a tupili slavnou minulost vlastního národa proto, že ho nenávidíme.

Na druhou stranu můžeme být rádi, že v rámci moderních trendů nehrál Boženu Němcovou Zdeněk Godla...

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS