29. října 2016 Mnohdy události, které rozhýbají veřejnost či mediální prostor, začínají naprosto banálně a bezvýznamně. Stejně tak začala současná „bradyáda“ a to návštěvou separatisty, amerického agenta a  havlomila – tzv. dalajlámy. Nikdo by si návštěvy tohoto dobře placeného vymetače lidskoprávních konferencí po celém světě nevšiml, ale to nemohla kulturní fronta s havlisty dopustit, a tak vypustili do světa mediální bublinu a uprostřed ní stojícího ministra kultury Hermana – přezdívaného Páter vyklouz. Údajně mu mělo být „vyhrožováno“, že když přijme tzv. dalajlámu, tak jeho strýc, prakticky celoživotní emigrant, nedostane medaili od prezidenta republiky. Spustila se mela. Kavárenští povaleči, planí debatéři a pomatení liberálové se ve svých kavárnách a čajovnách vzbudili, odložili noviny, účet si nechali napsat na potom a vyrazili do ulic. Hlavně do spřízněných redakcí, kanceláří neziskovek a za svými mecenáši.

Nechci se zde zabývat tím, jestli Hrad opravdu ministrovi to či ono řekl anebo neřekl, protože o to tu neběží. Jedině je úsměvné, jak se Herman oháněl několika svědky, kteří to prý slyšeli, a najednou ticho. Sice pan ministr v jednu chvíli vyhlásil akci: Práskni si na svého prezidenta, ale nikdo se nepřihlásil. Asi strach ze smrtícího komanda Ovčáček, F.R. Čech a Mynář… Ale toto byla jen předehra k něčemu většímu, pro určité kruhy a jednu nejmenovanou severoamerickou ambasádu důležitějšímu. Vyburcovala se kulturní fronta, část politiků, každý liberální pisálek a myslitel. Lidovci a tzv. starostové, povzbuzeni úspěchem v krajských volbách a zejména v senátních volbách, se přidali na stranu protestujících.

I když všichni ti, kteří se dnes staví na stranu demokracie a říkají, že to dělají jen a jen pro demokracii, tak právě činí pravý opak. Svolávají jakási shromáždění a chtějí, aby veřejnost, rozuměj pokroková veřejnost, vyjádřila svůj odpor k „nastupující totalitě a k podpoře svobody“. Vše je to ale k podpoře jejich pojetí demokracie a svobody. V tomto pojetí nemá široká veřejnost co dělat. Oni chtějí tzv. vládu elit, které budou rozhodovat za občany, protože o důležitých otázkách přece nemůže rozhodovat občanstvo, které často podléhá populismu a nevidí za oponu budoucího vývoje. Ale právě to všechno oni vidí a znají. Jen malá potíž je v detailu, že o tom, kdo bude patřit do těchto elit, tak o tom bude rozhodovat právě ona samozvaná elita. Víte, tito vykladači havlových vizí se ohánějí demokracií jen když se jim to hodí. Teď se jim demokracie nehodí, lidé smýšlí jinak, nevolí a nemluví, tak jak by si přáli, a proto to chtějí změnit. Chtějí zopakovat sametový podvod z roku 1989.

Tohle všechno byla havlovská vize. Vize o tzv. občanské společnosti, to jest společnosti plné různých neziskovek, nezávislých myslitelů a dobrovolných sdružení, které spolu kooperují, ale hlavně planě diskutují, protože celou společnost řídí jakési, již zmíněné, nevolené elity, jejichž jediným cílem je, povýšit svůj názor nad názorem řadového občana. Řadový občan a jeho názor nemá u těchto odnárodněných mudrlantů, žijících ve věží ze slonoviny, pražádné ceny. Však to dokázali tzv. akademici, když v začínající uprchlické krizi zjednodušeně řečeno prohlásili, že o tom nemá „diskutovat ulice“. Tedy ty – občane, který dennodenně bojuješ o chléb na uživení rodiny a máš o ní strach, aby ti jí nepodřízl nějaký imigrant.

Když se část pobouřené veřejnosti a s nimi vybraní politici dozvěděli, že pan Brady medaili z Hradu nedostane, tak se s nimi roztrhl přímo pytel. Univerzity nabízely medaile, premiér dekoroval řádem a primátorka s klíčem od Prahy také přispěchala. No, myslím si, že pan Brady bude odjíždět do domovské Kanady s plnou igelitkou medailí. Možná, že když si je všechny dá na sako, tak jich bude mít více, než jich měl svého času sovětský vůdce Brežněv...

Jeden z vedoucích činitelů kulturní fronty, moderátor Kraus, nemohl zůstat stranou. Do svého divácky skomírajícího pořadu si sezval opravdu povedenou partičku. Na pódiu se shromáždilo asi 40 lidí, vesměs havlisticko disidentská svoloč, reprezentovaná Rumlem, Žantovským, Šiklovou či Kocábem, nechyběla Fischerová, režisérka Třeštíková a další. Vesměs herci a zpěváci. Politické body si neopomněl nahnat šéf tzv. starostů Gazdík. Vše zastřešoval excentrický hudebník, jakýsi Varhan Orchestrovič. Pan Kraus si asi vzpomněl na ony „spacákové vánoce“, kdy pučem a mediální nátlakem určovali tzv. umělci, kdo bude ředitelem České televize. Ale Prima je televizí soukromou, Honzíku! Tam si taková šprťouchlata a komediantské kejkle nemůžeš dovolit…

Pokrokovou veřejností svolávané shromáždění na 28. října bude jen ukázkou odnárodněné kulturní fronty, popletených intelektuálů, zahraničních, převážně z amerických peněz žijících neziskovek, disidentských šíbrů a těch „správných“ prezidentských kandidátů tam bude více, než apoštolů na orloji. Jen by mě zajímalo, jestli tam pošlou těžkooděnce a úředníky politické policie, když je to zcela jasně deklarováno jako revoluce. A co je revoluce? Přece neparlamentní a občany nevolená politická změna.

O panu Bradym jsem neslyšel, ale co jsem slyšel, tak to mě vnucuje otázku. Co asi on, se svojí válečnou minulostí, říká na aktivity svého synovce Hermana, který je váženým hostem u sudetských Němců? Víte, mě je i trošku tohoto starého pána líto, byl proti své vůli (možná) zatažen svým synovcem a jeho nohsledy do šarády, která hrozí demolicí stávajících politických pořádků a zavedeného ústavního systému.

Abych nezapomněl. V pátek 28. října jsme si připomněli vznik republiky. Já jen, aby to kvůli panu Bradymu nezapadlo pod stůl.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS