KOMENTÁŘ: Mistr Jan Hus a jeho doba
6. července 2015 Jan Hus se narodil pravděpodobně roku 1371 v Husinci u Prachatic. O jeho mládí je známo velmi málo. Na počátku 90. let 14. století začal studovat na pražské univerzitě. Roku 1393 se stává bakalářem a o tři léta nato mistrem svobodných umění. Souběžně vykonával studia teologie. Roku 1400 je vysvěcen na kněze. Tím se začal odvíjet příběh člověka, který svým statečným postojem dokázal, že v hájení spravedlivé věci není dovoleno kapitulovat před odpůrcem sebemocnějším.
Myslitel, náboženský reformátor a vzdělavatel časových otázek v národním jazyce Jan Hus, proslul jako myšlenkový zakladatel českého revolučního hnutí 15. století. Kazatelna byla jediným místem, odkud se mohl obracet k veřejnosti a kritizovat církevní a společenské řády vůbec. Církev, která tehdy u nás byla nejbohatším feudálem v zemi, a jejíž hodnostáři žili přepychovým a mnohdy doslova skandálním životem, byla také pánem nad dušemi všech lidí.Veřejné mínění neexistovalo, věda byla pěstována jen jako odnož teologie, a univerzita, jakož i celá kultura, se nacházela v rukou církve.
Jan Hus byl typickým příkladem chudého kněze, těžko se probíjejícím na studiích a s nevolí pozorujícího, jak se pyšná a rozmařilá církev odvrací od Kristova učení, a místo, aby byla pramenem obrození, stává se příčinou pohoršení. Mistr Jan Hus dokázal úspěšně spojit praxi s teorií, využívaje přitom vynikajících schopností řečníka, strhávajícího svým projevem posluchačstvo. Když začal roku 1402 kázat v Betlémské kapli v Praze, stal se okamžitě nemilosrdným kritikem bohatých církevních prelátů i světských představitelů a jejich veřejného porušování morálních zásad, nespravedlnosti a útlaku lidu. Tyto postoje mu přinášeli lásku širokých lidových vrstev a naopak nenávist mocných té doby.
Nezapomenutelná je i Husova iniciativa při počeštění Karlovy univerzity, kde sám od roku 1398 přednášel. Stalo se tak Dekretem kutnohorským, vydaným 18. ledna 1409 králem Václavem IV., jímž se změnil počet hlasů v samosprávě vysokého učení. Češi získali 3 hlasy a ostatní tzv. univerzitní národy (saský, bavorský a polský) dohromady jeden hlas. Právě v tomto případě se zřetelně projevilo Husovo vlastenectví, jež jinak dokazoval soustavnou prací ve prospěch zachování a vyššího rozvoje českého jazyka a literatury. Vynikající podíl v zápase o vývoj českého státu získal Husovi mezi univerzitními kolegy uznávané vůdcovství, které vyústilo v jeho zvolení rektorem znárodnělé univerzity. Vzápětí však bylo působení Mistra J. Husa zde zmařeno dozráním konfliktu s církevní hierarchií.
Zvláště prudce se s ní smělý reformátor střetl roku 1412, když přímo napadl prodávání odpustků a samo učení o nich („Kdo je bohatý, má peníze, může krást, loupit a vraždit, páchat smrtelné hříchy, ale zaplať, kup si odpustky a bude ti vše odpuštěno, přijdeš do božího ráje.“).
Tehdy je Praha stižena ze strany papežské kurie tzv. interdiktem, tj. zákazem konání všech církevních obřadů (včetně křtů, svateb, pohřbů), což pro myšlení jedince ve středověku představovalo hotovou pohromu, pokud bude „kacíř“ Hus pobývat v jejich zdech. Jan Hus odchází na venkov. Nejprve se uchyluje na Kozí hrádek u Sezimova Ústí pod ochranu svého příznivce Jana z Ústí. Později přijal pozvání pana Jindřicha Lefla z Lažan a pobýval na jeho hradě Krakovci na Rakovnicku. V tom čase vznikly Husovy hlavní spisy (např. De ecclesia (O církvi), Knížky o svatokupectví, Postila), ale nepřestává ani v činnosti kazatelské a burcuje lid proti zlořádům.
Dne 5. 11. 1414 v městě Kostnici, ležícím na břehu Bodamského jezera, byl zahájen církevní koncil, mající konečně odstranit panující papežské schizma a konsolidovat moc rozhárané církve. Jan Hus přijal výzvu, aby předstoupil před koncil a přes varování přátel se v říjnu toho roku do Kostnice vydal, ač si byl vědom nebezpečí, které ho tam může potkat, jel s přesvědčením o správnosti svého počínání a svých myšlenek k nápravě církve.
V Husovi vyrostl tehdejší církevní oligarchii nesmiřitelný odpůrce.Ta si to velmi dobře uvědomovala a o ničem s ním diskutovat vůbec nechtěla. Jeho žádosti, aby mu bylo dokázáno v čem se mýlí, kde se rozchází se zásadami církve a křesťanství obsaženými v Bibli, proto zůstaly nevyslyšeny. Musel být uvržen do vězení, ukřičen a nakonec zrazen římským králem Zikmundem Lucemburským, který mu „zaručil“ bezpečný návrat do vlasti, rozhodnutím koncilu zbaven kněžské hodnosti,proklet a prohlášen za kacíře. Poté předán světské moci k potrestání.
Mistr Jan Hus byl dne 6. července 1415 upálen a popel mučedníka vhozen do Rýna. Neměla po něm zůstat ani stopa, ale snaha o zahlazení jeho památky však nemohla zničit co hlásal. Smrt jej učinila nesmrtelným. Způsobila velký převrat ve vývoji evropského lidstva, civilizaci posunula o notný krok vpřed. Pro nás pak navíc představoval Husův mravní patos, stejně jako etické pohnutky husitství, nezapomenutelnou tradici, povzbuzující národ ve všech jeho těžkých dobách.
Vladimír Mlejnecký