KOMENTÁŘ: Pařížské obušky rozbíjejí západní politický systém

Dsssnove-barevne_2 8. prosince 2018 Masové protesty ve Francii, které zasáhly celou zemi a pokračují i v těchto dnech, nejsou jen demonstracemi proti zdražování pohonných hmot, daním či cenám všeobecně. Tyto protesty jasně ukazují vratkost poměrů politických či sociálních v celé západní Evropě. Macronův režim posílá proti demonstrantům silné policejní jednotky, úředníky tajné policie a povolává dokonce i oddíly cizinecké legie. Protesty to nehasí, ale spíše rozdmýchává. 

Jádrem problémů je osoba prezidenta republiky Macrona, který rozhodně nesplnil očekávání Francouzů na změnu systému vnitřní politiky. Nic nezměnilo, jen s tím rozdílem, že současný prezident od začátku přehlížel problémy řadových Francouzů, pracujících občanů, kteří platí daně a stejně mají strach z budoucnosti. Macron se okamžitě stylizoval do globálního zachránce Evropy. Jenže ne Evropy jako kontinentu, ale byrokratického molochu řízeného z Bruselu. S německou kancléřkou Merkelovou vytvořili mocenský pakt, který rozhoduje o EU. Tato dvojice byla a je nejhlasitějším propagátorem přílivu imigrantů a také nejvíce vyhrožují všem statečným politikům, kteří hodlají bránit své rodné země před náporem barbarů.

Macron považuje za své politické hřiště především Evropu a na Francii se dívá jako na nějaký zastrčený dvorek, jehož obyvatelé ho nezajímají. Zatímco jezdí po světě, Francie hospodářsky chřadne, reálné příjmy obyvatel klesají, ceny základních potřeb rostou a vláda na to reaguje škrty a zvýšenými daněmi. Mizí střední třída obyvatelstva a sociální nůžky se rozevírají do neúnosné šíře. Nejhůře je postižen francouzský venkov, který je nejvíce konfrontován s vnitřní ekonomickou krizí.

Pohár trpělivost přetekl a Francie vybuchla jako přetopený kotel. Hnutí tzv. žlutých vest zaplavilo Francii a protesty ochromily mnohá města, v nichž policie ztrácí půdu pod nohama a jsou povolávány další a další posily. Pařížský režim se bojí, a oprávněně se bojí, protože je konfrontován s nenávistí a odhodláním vlastních občanů. Žluté vesty nejsou politicky a ideově ukotveny, státní úřady nemají na ně žádné páky. Jelikož jsou to běžní občané, kteří se do dnešních dnů maximálně politicky angažovali tak, že šli volit, a proto režim nemá moc možností, jak proti nim zakročit. Není konkrétní osoba, proti které by prodejní novináři, kulturní fronta zahájili kampaň.

Zpočátku se vláda snažila nepokoje „hodit“ na extremisty, ale tato karta nevyšla, neb rabující byli pouze příslušníci levice. Macron ztratil ve Francii vše, vládne pouze za pomoci obušků, policejních transportérů a tajné policie. Dnes je to osamocený muž, skrývající se v Elysejském paláci a přemítající, jestli ho nepotká osud Ludvíka XVI. Tito dva toho mají mnoho společného – pompéznost, přehlížení a pohrdání vlastním lidem a neschopnost reálného uvažování v čase. Macron si žije na obláčku – na obláčku ze slzného plynu.

To, co se děje ve Francii není nějaká specifičnost Francie, ale je to důsledek západního politického systému, myšlení a fungování západní mocenské politiky. Podobné problémy mají všechny země západní Evropy, pouze ve Francii to už vypuklo. Nicméně podobné protesty bublají i v ostatních zemích. Desítky let je politika v západní Evropě stejná. Podnikatelské prostředí, koncerny, banky, naftové společnosti či mediální domy prorostly s politikou v jeden monolitický spletenec, u kterého se neví, jestli zemi vládne volený politik anebo správní rada nějakého konglomerátu. Francouzi již mají dost věčných politiků, kteří si po každých volbách pouze mění posty, mají dost nepotrestané korupce v nejvyšších patrech, protestují proti tomu, aby jejich země byla zaplavena imigranty, pro které má jejich vlastní prezident více pochopení než pro ně.

Západní hodnoty jako je skutečná demokracie a svoboda přestaly existovat. Byly svázány direktivami, omezeními či sociálními experimenty. Toto všechno urychlila EU v té dnešní podobě, kdy z centra přichází příkazy podložené domněnkami, přáními a prognózami. Nehledě na to, že v západní Evropě nabývá vrchu tzv. neomarxismus, kdy zdivočelí levičáci bourají vše tradiční – od víry, přes rodinný život až po osobní svobody. Neustále při svém kázání o té jejich pravdě pravdoucí říkají, že to dělají pro dobro všech, a kdo je proti je zpátečník a extremista. Jenže nyní těch „extremistů“ jsou ve francouzských ulicích desetitisíce a žádný z těchto kazatelů se jim nejde postavit. Jsou zalezlí a schovávají se za policejní štíty. Je otázka, jak dlouho vydrží řadoví policisté řezat do vlastních lidí a neotočí se proti svým velitelům.

Jen tak na okraj si neodpustím poznámku. Kdyby v Moskvě, na protiputinovské demonstraci jeden jediný policista štouchl obuškem do demonstranta, tak se spustí ze západní Evropy poděšený kvikot a navrhují se další a další protiruské sankce. Ve Francii při střetech umírají lidé a jsou hlášeny stovky zraněných, ale je ticho, nikdo nevystupuje proti Macronovi jako proti tyranovi. Všimněte si, jak jsou novinářští lháři z „České“ televize skoupí na informace z Francie.

Je pravděpodobné, že nyní jsme svědky jakéhosi probuzení Evropy, kdy obyvatelé západní Evropy povstávají proti byrokratickému, zkorumpovanému a vlastizrádnému systému a EU se otřásá v základech.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS