KOMENTÁŘ: Pozitivní diskriminace národnostních menšin

Dsss2 8. srpna 2019 Česky řečeno, je to protěžování a zvýhodňování těchto menšin. Dovolím si zde uvést citát amerického sociologa Charlese Murraye, abych prokázal, že odsuzování různých sociálních programů a požadavek na správnou výchovu nastupujících generací není rasismus a hlásání nenávisti! Bohužel to začíná současnou socialistickou inkluzí na základních školách.

Charles Murray: „Sociální programy ožebračují chudé. Cíleně vychovávají z lidí lenochy a podvodníky, učí je parazitovat na systému. Pozitivní diskriminace menšin ve školách vede k úpadku kvality školství a v důsledku nijak neovlivní společenský úspěch příslušníků menšin! A je fakt, že inteligence různých etnik a ras je různá a žádný vzdělávací program s tím nepohne! A naopak emancipace žen bílé rasy v důsledku přináší duševní úpadek celé rasy, to proto, že talentované a chytré ženy mají čím dál tím méně dětí, protože se věnují kariéře! Naopak ženy s minimem duševních schopností se živí tím, že rodí stále dokola děti, na které berou sociální dávky!

Charles Murray napsal několik knih, kde se zabývá problematikou chudých a sociálně vyloučených menšin. V ČR vyšla jedna, která se jmenuje Příliš mnoho dobra. Měli by si ji v první řadě přečíst všichni sluníčkáři a „dobrodinci“. Tento sociolog nesvádí vinu na menšiny: „Chovají se racionálně – dělají jen to, co jim systém dovolí, chovají se tak, jak jsme je to naučili!“ Mimo jiné poukazuje na problém podpory některých matek s dětmi, který vede k tomu, že matky, které by jinak děti neměly, rodí stále děti a berou to jako výdělečný byznys. Bohužel, někdy nejvíce rodí matky s nízkým intelektem, bez pracovních návyků a přivádějí na svět další generaci sociálně potřebných.

Dokazují to americké statistiky, že po dvaceti letech vládních programů pro chudé a minority, a po nespočítatelných miliardách dolarů vynaložených na jejich podporu a vzdělávání, se počet chudých nezměnil. Ale místo toho se zvětšil rozestup mezi bílými a černochy. Alespoň část z nich před zahájením podpory menšin bojovali za lepší život a vedli k tomu své děti, aby žily lépe. Sociální programy převrátily myšlení těchto podporovaných menšin. Nejhorší na tom je, že se staly tyto menšiny rasistické vůči většině. Dokáží jen závidět většině. Sociální pracovníci tvrdí chudým, že když se nedaří jejich dětem ve škole, tak je to vina společnosti.

Podívejme se pravdě do očí a skončeme s nalháváním, že nějaká inkluze ve školství vyrovná rozdíly. Stačí se podívat na předškolní pohovory, kolik je dětí, které neumí mluvit česky, ale ani romsky. Takový start do života řeší naši sluníčkáři inkluzí. Výsledek je, že držíme na základních školách i ty, co by byli
před léty vzděláváni ve zvláštních školách, kde na ně byl čas a hlavně odborníci. Dnes na našich školách máme mnoho nepřizpůsobivých žáků, kteří snižují úroveň vzdělání, a tím si ničíme budoucnost většiny. Snižováním kvality výuky ve všech vědách, které jsou potřebné pro práci, učení a studium. Nikomu nevadí, že si produkujeme další nepřizpůsobivé? Popřeli jsme roli státu anebo stát nemáme? Vládní politika určuje pravidla života a také stanovuje dlouhodobý záměr pro občany země. Je zde zákonitost, že čím méně má člověk nezávislých zdrojů peněz, tím větší má vliv na život lidí vládní moc.  O to především jde!     

Proč jsou na pracovním úřadě dvacetiletí, třicetiletí mileniáni s jakýmkoliv vzděláním, když zde pracují tisíce cizinců? Přitom elity brečí, že chybí zaměstnanci, řemeslníkem počínaje a přidavačem konče. Majitelé firem a manažeři nám vypráví, kolik jim chybí na příklad obráběčů kovů, i když jsou to oni, kdo tento neudržitelný stav podporují. Stačí se podívat na propagaci vysokoškolského vzdělání, počínaje státní správou, přes samotné firmy až po vzdělání zdravotních sester. Dříve stačilo pro běžnou technickou činnost středoškolské vzdělání, které ale dříve bylo na nesrovnatelně vyšší úrovni než dnes. V dnešní době je i na běžné počítání požadováno vysokoškolské vzdělání.

Aby stát, potažmo společnost fungovala, jsou potřeba všechny odbornosti. Nevyřeší to dovoz pracovních sil, ale ani technika nějaké čtvrté, páté generace. Pořád bude muset někdo vzít kladivo, klíč a tu techniku opravit či seřídit. Je na čase, aby si rodiče a děti uvědomili, že nemohou být ze všech manažeři či genderoví specialisté. Je bezpodmínečně nutné, aby se společnost naučila pracovat, protože jiný recept na chudobu neexistuje. Musíme si už konečně přiznat holou pravdu, že nemohou být ze všech dětí vysokoškoláci a sedět v kanceláři. Právo na vzdělání má každý, ale také každý podle svých schopností. Působením současné liberální demokracie některé školy rezignovaly na své základní poslání a to je učit. Začíná to tím, že tam není disciplína a učitelé jsou fackovací panáci, protože máme „práva dítěte“, ale jejich povinnosti nikde.

Mnohokrát jsem byl svědkem na základní škole hrubých útoků na učitele. Třídní učitel požadoval po žákyni deváté třídy, aby při vyučování nepoužívala mobil, sledovala výklad a netočila se k němu zády. Následovala smršť sprostých slov... Zvonilo a kantor opustil beze slova třídu. V kabinetu na mou otázku, proč si to nechal líbit, odpověděl, že nemůže nic dělat, že by se to obrátilo proti němu.

Já jsem ještě byl vychováván podle přísloví, že bez práce nejsou koláče. Jenže ti nepřizpůsobiví je dostanou bez práce a to pouhým natažením ruky. Jsou utvrzováni v tom, že se dá dobře jíst a nepracovat. Otázkou je, co budou dělat, až budou mít všichni natažené ruce. Toto chování chudých nepřizpůsobivých je dlouhodobě neudržitelný stav!

Ivo Vlk