27. srpna 2014 Dne 16. srpna 2014 se v Praze konal již čtvrtý ročník festivalu homosexuálů, leseb, pedofilů a podobných individuí, známý pod názvem „Prague Pride“. Odhlédněme nyní od tohoto zcela zavádějícího názvu, který v překladu znamená pražská pýcha, pod čímž si každý normálně uvažující člověk jistě představí památky, historické centrum, starobylé budovy, univerzity, monumentální stavby, zahrady a parky namísto průvodu jakýchsi zmalovaných figur, ke skutečné podstatě této „duhové oslavy jinakosti“.

Celý smysl akce již od jejího počátku je dle slov pořadatelů a organizátorů tohoto paskvilu demonstrací tolerance, uznání práv lidí s odlišnou sexuální orientací a pochopení deviantů. Zde přidávám pro určité osoby, které pohoršuje nazývání věcí pravými jmény, k dispozici výtah ze slovníčku, a sice: deviant je jedinec postižený deviací, přičemž deviace znamená v českém překladu odchylku, odbočení či odklon (z latinského de-viare=odchýlit se z cesty) od normy. Nejedná se tedy vůbec o křivdu, natož o urážku. Předpokládáme totiž, že normou stále ještě je vztah muže a ženy, kteří plánují počít vlastní potomky. Pokud jde o toleranci, můžeme se o tom samozřejmě v rámci možností bavit. Však Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) ve svém programu nehlásá nic o netoleranci vůči homosexuálům. K zamyšlení je ale pár věcí:

Za prvé. Ve společnosti v současné době v žádném případě nelze hovořit o tom, že by člověk jiného pohlavního zaměření byl jakkoli znevýhodňován. Naopak. Pokud kupříkladu ztratí takovýto jedinec z nějakého důvodu svou práci, může si jít bezelstně stěžovat na vyšší místa s tím, že byl propuštěn z důvodu diskriminace. Vzedme se obrovská vlna solidarity a sociálního uvědomění, zvláště pokud bude dotyčný svůj těžký osud navíc okázale medializovat. Když ovšem ztratí práci heterosexuální muž, nebude mít u žádné instituce zastání.

Za druhé. Jsme toho názoru, že tento tzv. pochod tolerance již není o toleranci, ale o prosazování této odchylky, ba přímo o jejím vnucování davům lidí. Pokud navíc někdo tuto záležitost zkritizuje a dovolí si cokoli říci proti jediné a jednostranně přijímané pravdě, je vystaven nařčení o homofobii, xenofobii a jiných fobiích, je zesměšňován, urážen, je mu vyhrožováno, je mnohdy persekvován. Zde spatřujeme rozdíl mezi tolerovanou homosexualitou a naprosto zavrženíhodným homosexualismem.

Samozřejmě různé pseudohumanistické spolky, složené často z kavárenských tlachalů, toto podporování jinakosti vítají a houfně přiživují. Jejich „záštita“ dochází až do takových mezí, kdy např. ministr pro „lidská práva“ navrhuje, aby si mohli homosexuálové adoptovat děti. Jakkoli se dělnická strana nebrání určitému tolerování odlišnosti, s tímto požadavkem radikálně nesouhlasí. Je to absolutně proti smyslu přírody, proti tradičnímu pojetí rodiny, a je na místě se děsit toho, že se někdo (ač oni sami dychtiví prosazovatelé homosexualismu mají rodiny naprosto vzorové) opět pokouší zvrhle vyzrát nad přírodou. Planeta Země putovala vesmírem miliony let bez člověka a jednou se to může zopakovat, pokud si lidé neuvědomí, že za svou existenci nevděčí jakýmsi pomateným ideologům, ale procesům nesmlouvavých přírodních zákonitostí. A právě v tomto průvodu samozřejmě zaznívají hlasy, aby si tzv. gayové mohli děti do péče vzít. V souvislosti s dětmi – na festivalu vloni dokonce prvně prošli už i pedofilové. Celá tato „paráda“ mimo jiné zahrnovala akce s názvy jako „Kožená zóna“, „Romské teplo“, „Miluj všechny – posluž všem“, „Dirty disco“, „Gay rychloseznamka“, „Noční prohlídka gaybarů“ a podobně. Je to skutečně výsměch, když tyto existence pak chtějí mít svěřeny děti do opatrování.

Znovu tvrdíme: Odpustíme leccos, ale i tolerance má své hranice. Rozhodně nesouhlasíme s tím, aby tato odlišnost byla takto nestoudně propagována a veřejnosti vnucována, jako je tomu u tohoto festivalu. Nechť si v soukromí každý žije s kým chce, pokud tomu zákony (psané, nikoliv přírodní) neodporují. A stejně tak jako normální páry si nevynucují podobnou pozornost, neměli by na sebe takto upozorňovat ani zástupci těchto směrů, tzn. homosexuálové, lesby, transvestité či pedofilové. Nevzpírejme se přírodě, ale podporujme zdravou tradiční rodinu. Z úcty k minulým generacím a hlavně z povinnosti k dalším pokolením. To je stavební kámen a základní heslo politiky DSSS.

Miroslav Konečný