KOMENTÁŘ: Svedeme boj o nerozhodnuté voliče
8. července 2017 Každá politická strana před volbami bojuje o voliče a o jejich hlasy. Je to sama podstata existence každé strany, přesvědčovat veřejnost o správnosti a potřebnosti jejích programových bodů a volebních cílů. Boj o hlasy cílí jednak na kmenové voliče, kteří tu stranu volí pravidelně, a také pochopitelně i na určitou cílovou skupinu ostatních voličů, kteří by stranu mohli volit z hlediska svého sociálního postavení, profesního zařazení a také své věkové kategorie. Pak zde máme nezanedbatelnou skupinu voličů, která se řečí průzkumových agentur jmenuje „nerozhodnutí voliči“. Ty můžeme rozdělit do dvou skupin. Jedna skupina jsou ti, kteří nevědí, koho volit, protože strana či hnutí, které volili je zklamala a oni hledají komu nově odevzdají svůj hlas. Druhá skupina, a já bych řekl, že mnohem početnější, jsou občané, kteří nikdy nešli volit anebo jsou tak zklamaní politickým vývojem, že na politiku a tím na volby, jak se lidově říká, kašlou.
Právě na tu druhou skupinu, skupinu zklamaných a znechucených občanů, je nutné se zaměřit, protože jednak tam dřímají potencionální hlasy, a také proto, že těchto lidí se budou bezprostředně, osobně a přímo dotýkat kroky každé vlády a každého parlamentu. Tito lidé odnášejí vládní rozhodnutí a parlamentní hlasování v oblasti sociální a hospodářské z první ruky či se jich týkají probruselské kroky „české“ politické reprezentace.
Je mě jasné, proč většina těchto lidí odmítá nyní chodit k volbám. Jsou otráveni současným politickým vývojem, nevěří žádným parlamentním politikům, ať už jsou z vládního tábora či z tábora opozičního. Oni si pamatují všechny předvolební sliby a jejich následné rozplynutí v praktické politice.
Někdy mě připadá, že se parlamentní politici a jejich mateřské strany takhle chovají schválně, že je to nějaký cílený krok, protože tento model chování sledujeme už pomalu od listopadu 1989. Cílem toho všeho může být co nejvíce znechutit běžnou a praktickou politiku občanům, aby postupem doby zanevřeli na své angažování v politice, ať už formou členství ve straně anebo prostou účastí ve volbách.
Strany střídající se u moci, jako je ČSSD, ODS či lidovci, si vytvořily okolo sebe jakýsi pevný okruh svých voličů, kteří chodí pravidelně k volbám a opakovaně hází svůj hlas stejné straně. Mnohdy slyšíme o železné disciplinovanosti komunistických voličů, ale tato disciplinovanost si rozhodně nezadá s disciplinovaností voliče výše zmíněných stran. Tyto strany dostávají hlasy pravidelně proto, že jsou usazené ve všech patrech politiky, od obecních úřadů, přes kraje a magistráty až po vládu. A všude tam sedí jejich lidi a ti je volí, protože z toho něco mají (od zvolených zastupitelů či poslanců, přes státní zaměstnance až po „čerpače“ dotací) a hlasy také poslušně přihazují jejich rodinní příslušníci. Takže ne ideje, volební program, ale tobolka rozhoduje. A čím více se jim podaří znechutit občanů, kteří nepůjdou k volbám, tím lépe pro ně, alespoň si rozporcují více státního koláče.
Jak častěji se toto všechno opakuje, tím jsou lidé více apatičtí a znechucení, a mohou podléhat i klamné vizi jakéhosi mesiáše, miliardářského lidumila a spasitele, který jim místo programových tezí dává klobásy a koblihy. Při tom jim říká: nechte to na mě, nešpiňte se politikou, prostě všechno bude. Babiš sice znechuceným a otráveným (nikoliv jeho uzenkami, ale politikou) voličům říká, volte mě do parlamentu, ale když tam je, tak neopomene na každém kroku zdůrazňovat, že v parlamentu se spí, nic se nedělá (jen on maká…) a že je to celé žvanírna. Takže vlastně stejně jako etablované strany občanům ukazuje, že politika je něco, čím se nemají zatěžovat, že je to stejně celé na nic, když se tam nic nerozhodne. A kruh se uzavře. Babišovi lidé jsou ve všech strukturách politiky, všude tam sedí jeho lidi a ti ho volí, protože z toho něco mají (od zvolených zastupitelů či poslanců, přes státní zaměstnance až po „čerpače“ dotací) a hlasy také poslušně přihazují jejich rodinní příslušníci. Takže z Babišovy strany je to sice jiná cesta k vládnutí, ale cíl je stejný. Následně udržet co nejvíce občanů mimo volební místnosti a nechat je nadávat v hospodách a v tichu zavřených obýváků…
Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) je skutečnou opoziční stranou, jedinou národní opozicí v republice, a proto se musí zaměřit na hlasy nespokojených, na hlasy nerozhodnutých či znechucených voličů. Je prvořadým úkolem DSSS svést boj o duše nerozhodnutých voličů. Ukažme jim důvod, proč volit DSSS – nikdy neměníme své názory, jak průzkumové agentury písknou, a plně dodržujeme svůj program, což dokazuje práce našich zastupitelů mj. v Duchcově a ve Větřní. Do parlamentních voleb jdeme s cílem oslabit nekontrolovatelnou moc etablovaných parlamentních stran, zamezit nástupu k moci politicko-ekonomických magnátů a jasně se vymezit vůči politickým podnikatelům v pseudonacionalistickém hávu.
Navraťme politice její smysl tím, že jí vyrveme politickým sekretariátům a vložíme jí do rukou občanů – voličů. DSSS nepolitikaří, ale dělá politiku: jasnou, radikální a lidovou!
Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS