15. listopadu 2016 Donald Trump je americkým prezidentem. Tato věta by se dala vyjádřit jedním slovem: překvapení. Pro každou ze stran toto slovo má jiný význam. Pro jedny nepříjemné překvapení hraničící se šokem, a pro druhé zadostučiňující překvapení.

Všichni víme, že v dnešním světě všechno souvisí se vším a je pochopitelné, že naší republiky se týká, jaký prezident usedne do Bílého domu. Samozřejmě je zbytečné přeceňovat, že první Trumpova žena je z bývalého Československa a jeden z jeho synů mluví česky. Nicméně se dá Trumpovo zvolení z našeho pohledu země uprostřed Evropy charakterizovat jako opatrnou naději pro klidný vývoj v Evropě a ve světě.

Chtěl bych se věnovat jednomu fenoménu, který byl klíčový pro Trumpovo zvolení a se kterým „demokraté“ a Demokraté nepočítali. Byla to touha Američanů po změně, a ta touha byla tak silná, že se zvedli a šli volit někoho, kdo nezapadá do soukolí washingtonských politických vazeb, kšeftíků, podřízenosti bank, vzájemných protislužeb a kongresovo-senátního zákulisního politikaření.

Americká kulturní fronta, do sebe zahledění odnárodnění intelektuálové, povýšené „neziskové“ spolky všech možných menšin a úchylek, a všichni ti, kteří se díky demoliberálnímu pařeništi a hnojníku mají dobře, tak ti všichni nepočítali s jednou opomíjenou „menšinou“. Píši sice o menšině, i když je to většina. Ale je to většina, se kterou výše jmenovaní nakládají jako s potlačovanou menšinou. Ano, je to masa pracujících, především bílých, kteří jsou vládnoucím demokraticko-liberálním elitám dobří jen na to, aby si brali hypotéky a svou prací drželi nad vodou bankovní domy. Právě tato vrstva každý den viděla, že je na druhé koleji americké politiky a že pro washingtonskou administrativu jsou užiteční jen na házení hlasů pro kandidáty, které vyberou sekretariáty Demokratů a  Republikánů.

Prvními, kdo projevili odvahu změny, byli republikánští delegáti, kteří za stranu nominovali svými hlasy Trumpa. To byl první signál, že se ledy pohnuly a je zde určitá možnost změny.

Voličům Trumpa došla trpělivost. Za uplynulých pětadvacet let museli neustále poslouchat, že oni, bílí, musí dát přednost těm či oněm. Sorry, před tebe musí tenhle, protože je černý. Sorry, více prostoru musí dostat tenhle, protože je gay (anebo teplej, jak říkáme my, normální). Sorry, máš smůlu, protože ono vousaté feministicko genderové pometlo tě žalovalo, že si mu podržel dveře v kanceláři. Sorry, on je…(zde možno dosadit jakoukoliv menšinu či úchylku). Zkrátka, tito voliči učinili konec se zvráceným liberalistickým americkým světem, který byl vyvážen do celého světa, kde ho v jednotlivých zemích nadšeně přijímali národní zrádci a „demokratičtí“ kolaboranti.

Američané hlasující pro Trumpa chtěli změnu, ale hlavně pro tu změnu udělali to nejzákladnější – šli volit. Zvedli se a hlasovali pro toho, o kom jsou přesvědčeni, že onu změnu reprezentuje. Tito voliči pochopili, že jim onen vládnoucí režim dává jednou za čtyři roky do ruky obrovskou zbraň – voličský hlas, kterým mohou podpořit svého favorita. Trumpovi voliči si uvědomili osudovost těchto voleb, že když nebudou volit dnes, tak za čtyři roky už Spojené státy nebudou jejich. Clintonová se svými nohsledy by dokončila proces multikulti experimentu a demokracie s tzv. lidskými právy by byla vyvážena bombami amerických letadel do celého světa.

Víte, moc častokrát jsem to nenapsal, ale ve spojitosti s prezidentskými volbami to musím napsat: Vezměme si příklad z „Ameriky“! Ale jen v tomto případě! Američanům se také nelíbila stávající politika jejich země. Nadávali na ní, třeba i v barech a za kuchyňským stolem, ale v rozhodující chvíli si uvědomili, že jestli nechtějí jen nadávat a nakonec si od liberálů a „demokratů“ ukrást vlastní zemi, tak musí jít volit. Volit odvážně a volit změnu, a s tím spojenou naději. A právě toto míří na české a moravské občany, kteří jsou také nespokojení s režimní politikou a jsou plní obav o budoucnost, ale v době voleb sedí doma.

Bez hlasu nespokojených nedojde ke změně. Voliči na domácím politickém spektru mají sice na výběr z mnoha stran, ale jen jedna reprezentuje změnu a ztělesňuje odvahu - DSSS v čele s Tomášem Vandasem!

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS