KOMENTÁŘ: Ze sanitek se nesmí stát pohřební vozy
27. června 2014 Poslední dobou přibývá případů, kdy se pacienti, kteří si zavolali či jim bylo zavoláno pro rychlou záchrannou službu, své pomoci nedočkají. Namátkou jsem našel z veřejných zdrojů několik situací, kdy k těmto problémům došlo. Mnohé z nich skončily tím nejhorším možným způsobem.
Rodící ženu odmítli přijmout, neboť nemocnice hlásila stop stav. Žena tak musela rodit v sanitce, což je v tomto tisíciletí neuvěřitelná představa. I přes tuto neomluvitelnou nehoráznost nový život naštěstí vznikl.
Další případ nedokonalé zdravotnické péče už skončil smutně. Záchranná služba Plzeňského kraje naprosto selhala, když zdravotníci nedokázali v limitu dojet k 54letému Štefanu B., který v noci zkolaboval na velikonoční zábavě na Rokycansku. Muž, kterému vypovědělo srdce, ještě před příjezdem pomoci zemřel. K další tragédii došlo na radnici v Praze 9, kde zkolabovala devětasedmdesátiletá žena. Sanitka dorazila až za půl hodiny a stará paní mezitím zesnula.
Opět úmrtí znamenal pozdní příjezd záchranářů k muži v Mariánských Lázních v říjnu minulého roku. Údajně bez zjevné příčiny zemřela podle lékaře patnáctiletá dívka v Horní Suché na Karvinsku. Jak se však ukázalo, sanitka po prvním volání vůbec nepřijela. Rodiče zemřelé ve čtvrtek nejdříve bezvýsledně žádali na pohotovostní službě o příjezd sanitky a lékaře. Nedočkali se jí. Dále - v prostějovské restauraci jeden ze stálých hostů omdlel a nedočkal se příjezdu sanitky. Do rána zemřel.
Jistého Stefana S., muže německé národnosti, bolela hlava, měl zánět středního ucha. V sobotu už nemohl vstát z postele a měl vysokou horečku. Rychlá záchranná služba ale odmítla přijet. V neděli ráno otekl a sousedé volali o pomoc. Ta přijela po hodině a půl. Jenže muž hodinu předtím zemřel. Zatím poslední (a kdoví, kolik podobných případů ještě nekoluje na internetu) případ se odehrál před pár dny, kdy záchranáři skoro nepředali tři pacienty s mrtvicí, a třicetiletého muže se srdeční arytmií, a jezdili zmateně po Praze bezmála dvě hodiny. Lékaři se odvolávají na to, že jich je na ambulanci málo a zrušila se lůžka. Sanitky budou jezdit bez lékařů. Je jich málo a skončí jim přesčasy.
V kontrastu s těmito tragickými případy nejde nezmínit horlivé posílání vládních a armádních letadel pro zraněné z ukrajinských ulic z nedávných nepokojů v Kyjevě a dalších městech. Zde se mohli naši představitelé doslova přetrhnout, aby účastníci tzv. protestních majdanů byli přednostně ošetřeni a byla jim poskytnuta prvotřídní a rychlá péče, zatímco čeští občané umírají v zoufalém čekání na první pomoc.
Příčinu tohoto tragického stavu ale nehledejme v českých lékařích, kterých si vážím a jsem přesvědčen, že naprostá většina z nich jsou odborníci na svém místě. Původ je stejný jako v mnoha jiných oblastech, a sice finance.
Výdaje na zdravotnictví v ČR patří k nejnižším v celé Evropě a tři roky po sobě se bez ohledu na inflaci ještě snižují. Mladí a kvalifikovaní lékaři stále odcházejí za prací do zahraničí. Zdravotní pojišťovny ve spolupráci s ministerstvem připravují redukci počtu soukromých ambulantních lékařů a lékařská péče kvůli tomu bude hůře dostupná. Do České republiky přicházejí na „zkušenou“ doktoři, nebo někdy spíše ranhojiči z třetího světa. Tomu je potřeba zamezit. Řešením ale není zavádění či znovuzavádění poplatků ve zdravotnictví, vždyť z ústavy je jasně známo, že člověk má právo na bezplatné lékařské ošetření, samozřejmě s tím, že si celý život platí zdravotní pojištění.
Právě současní političtí představitelé si ale opět pohrávají s myšlenkou zavést platbu v nemocnici, jako např. finančník Babiš nebo sociálnědemokratický(!) senátor Štěch. Je vidět, že na své předvolební taháky rychle zapomněli a pokouší se opětovně zradit své voličstvo, tak jako po každých volbách.
Řešením je účelné nakládání s finančními prostředky, aby končily tam, kde mají, a nikoliv v kapsách papalášů nebo ředitelů pojišťoven, kteří se předhánějí ve zlatých padácích, nákupech luxusních vozů či stavbách soukromých přepychových domů.
Řešením je konečně starání se o normálního běžného občana a pacienta, kterým se může stát kdykoliv z nás. Kritika nemíří na řadové lékaře, ale na politické činitele posledních let, kteří jsou jednoznačnými viníky tohoto trestuhodného stavu. Je na místě zvednout varovný prst a vzpamatovat se. Jinak – zatím sarkasticky míněno – místo klasických sanitek budeme k nemocným rovnou posílat černé sanitky pohřební služby. Dělnická strana sociální spravedlnosti – za řádnou a náležitou zdravotní péči pro potřebné občany a pacienty.
Miroslav Konečný