3. listopadu 2022 Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých staletích.

-          David Rockefeller

Země ovládnou arogantní boháči, kteří budou nade všemi zákony.

-          Joel S. Hellman

Vědomá a organizovaná manipulace organizovaných zvyků a názorů mas je důležitým prvkem v demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují tento neviditelný mechanismus společnosti, tak vytvářejí neviditelnou vládu, jež je skutečnou mocí v naší zemi.

-          Edward Bernays

Koncentrace bohatství činí z politické a právní svobody a rovnosti frašku.

-          Louis Antoine Saint Just

Původ liberální demokracie

Díváme-li se na fotografie a záběry z dob změny režimu v roce 1989, vidíme nápisy a transparenty se slovem demokracie. Hlasité bylo volání po demokracii, ta s přívlastkem „lidová“ či „socialistická“ byla odmítána. Lid toužil po demokracii bez postranních vrátek skrývajících se v různých přívlastcích. Řeč o liberální demokracii není ani v devadesátých letech. Je to záležitost přibližně posledních dvou desetiletí a s tradicí demokracie nesouvisí.

Změny roku 1989 odstranily bipolární svět a hegemonem se staly USA a jejich satelit – sjednocující se Evropa. Oligarchie ovládající USA a západní Evropu se stala globální oligarchií. Rozhodující vliv získala oligarchie pojící se především se zbrojním a farmaceutickým průmyslem a občanům nastrkovala ke zvolení loutky, aby bylo zachováno formální zdání demokracie. Občané však k takové demokracii začali ztrácet důvěru. Jiný problém byl, že některé demokratické státy odmítaly diktát globalizující se oligarchie. Nebylo možné z jejich slovníku a agendy slovo „demokracie“ škrtnout,        ale začalo se mluvit o tom, že jejich demokracie není demokratická a jediná správná demokracie je pouze ta, kterou má v rukách globální oligarchie. Ta si uvědomila, že její nabytou moc demokracie ohrožuje, proto přišla s něčím, co na první pohled představuje vyšší kvalitu demokracie, ve skutečnosti ji likviduje. Liberální demokracie je tedy politický a ideologický konstrukt, který nemá sloužit „lidu“ či „občanům“, ale právě globální oligarchii a jejím ekonomickým a potažmo politickým zájmům.

Abychom poznali, co to je liberální demokracie, stačí nám sledovat ty, kdo se k ní hlásí, kdo ji prosazují, jaká jsou jejich slova a jejich činy. Stačí k tomu mainstreamová média a obyčejná lidská paměť, případně tužka a papír. Není potřebí toho, čemu oni sami říkají „konspirační teorie“ nebo „dezinformace“.

 

LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE JAKO POLITICKÝ SYSTÉM

Navenek se stát ovládaný globální oligarchií tváří jako demokratický, tedy stát, kde probíhají svobodné volby jako soutěž politických stran reprezentujících velké zájmové a hodnotové skupiny obyvatelstva s tím, že je trojí moc ve státě, a sice zákonodárná, výkonná a soudní. Liberální demokracie však tohle ve skutečnosti odmítá a nastoluje jako prostředek moci bojůvky v podobě politických a ideologických neziskových organizací a rozhodující mocenský prostředek představuje mediální prostituce prezentující se jako mediokracie, která přerůstá v mediální terorismus. Vše pak zajišťuje hodnotově neukotvený soudcovský systém.

Politické a ideologické neziskové organizace

Nejprve šlo o nevinnou věc. Hasičům nejde o zisk, dostávají na svoji činnost prostředky od státu nebo samospráv. Podobně sportovci, charita. Najednou však vystupují do popředí neziskové organizace s ideologickým a politickým zaměřením, které jsou nedotknutelné. Berou peníze, aby společnost přeformátovávaly podle nových pravidel. Za milou tváří je tvář politického a ideologického bojovníka, který jde tvrdě a nekompromisně za daným cílem, dělat ve společnosti změny, které nejsou výsledkem demokratické volby, ale propagandy, nátlaku, manipulace a zastrašování.

Mediokracie a mediální terorismus

O roli médií si nikdy společnost nedělala valné iluze, klasické zpravodajství o charakterizování Napoleona prchnuvšího z Elby ukazuje na služebný a bezcharakterní rys médií. V liberální demokracii jsou však média, pochopitelně jen ta sloužící – ostatní jsou označena za dezinformátory - nástrojem politické moci a rozhodují o volbách, změnách ministrů, vlád, režimů. Taková média jsou zbožšťována, neplatí pro ně žádná pravidla, žádný morální kodex, mění se z mediokracie v mediální terorismus.

Judokracie

Staré právní systémy byly předvídatelné, pokud vycházely z určitých filozoficky nebo nábožensky formulovaných zásad. Postmoderní liberálnědemokratický svět odvrhl jakýkoliv systém, tedy i duchovní a filozofické zdroje práva. Právo se stalo bezprávím, protože se stalo nepředvídatelným, stalo se libovůlí soudců. Občan se nemůže orientovat v záplavě neustále se měnících norem a nemůže se opírat ani o obecná tradiční východiska práva. Soudce, latinsky judex, je neomezeným a svévolným pánem nad právem. Není vázán ničím jiným než záměrem chlebodárce, ať je jím oligarcha, nezisková organizace či stát. Zničení racionálního právního systému staví občana do strachu, protože nikdy neví, kdy a jakým způsobem může porušit zákon a už vůbec ne, podle čeho bude soudce zákonnou normu vykládat. V takové situaci je řeč o právním státu fraškou, absolutním výsměchem jakémukoliv právu a jakékoliv spravedlnosti.

LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE JAKO IDEOLOGIE

V zemích, ve kterých vládne nebo má snahu vládnout globální oligarchie, nejde jen o model řízení společnosti, ale právě politické a ideologické neziskovky spolu s mediálním terorismem prosazují shodné ideologické konstrukty, které jsou nutné k nastolení a udržení moci globální oligarchií. Pochopitelně za aktivní asistence soudců.

Politická korektnost

Tak jako vše, co se pojí s liberální demokracií, je založeno na lži, tak i pojmenování „politická korektnost“ je lživé označení. Je to první konstrukt v řadě, je nutný k postupu těch dalších. Je to průkopník. Politická korektnost pracuje s tím, čemu říkáme jazyk a čemu říkáme myšlení. Tyto dvě skutečnosti jdou ruku v ruce. Měníme jazyk, abychom změnili myšlení. Je jasné, že nejde o korektní mluvu či jednání, ale přísný výběr toho, o čem lze mluvit a jak o něčem mluvit. To či ono se nesmí říci. Začíná to nevinně, tlustý není tlustý, ale obézní. Cílem není lépe mluvit o tlustých, ale změnit myšlení o tloušťce. Přítel už není blízký člověk, kterému mohu důvěřovat a na kterého lze spolehnout, ale milenec. Nevadí, že takový „přítel“ se brzy stane úhlavním nepřítelem. Tvrdá cenzura slov vede k cenzuře myšlení. Přemýšlet o některých věcech nebo problémech je zlé, změněný slovník myšlení znemožňuje. Lidé přijímají vnucovaná schémata. Ti, kteří žili před rokem 1989, vědí, že žili v socialismu, ale vnucuje se jim myšlenka, že žili v komunismu. Pro myslícího člověka absurdnost, nesmysl, v politicky korektní mluvě je však nutné mluvit o komunismu. Politická korektnost se tak stává nejen ideologií lži, ale ještě něčím horším, je to systém usilující zničit člověka jako myslícího tvora.

Multikulturalismus

Na první pohled hezká myšlenka, různé kultury, rasy, národy a náboženství v bratrské jednotě. Zde však nejde o budování společnosti s různými kulturními rysy, ale o rozbití přirozených vazeb daných vývojem druhu homo sapiens, vazeb jako je rodina, kmen či národ a národní stát. Cílem multikulturalismu je vykořenění člověka, život v chaosu, vyprodukování jednotlivce, který nejen nedokáže používat rozum (když politická korektnost dosáhne cíle), ale je jako člověk vytržený z přirozeného světa přirozených vazeb vydán na milost a nemilost někomu či něčemu jinému.

Genderová ideologie

Genderová ideologie je vrchol zrůdného ideologického systému liberální demokracie. Po úspěšném zpracování politickou korektností a multikulturalismem je zde člověk sám, vydaný napospas. Pořád ale ještě člověk. Aby byl člověk zničen, přichází na řadu genderová ideologie. Není to věda, je to naopak popření vědy, ba dokonce je to odmítnutí samotných základů a principů biologie. Rasové teorie nacistického Německa jsou proti genderové ideologii nevinnou myšlenkovou hříčkou. Gender je zrušení člověka jako druhu, jako muže a ženy, z jejichž součinnosti vzniká nový život, lidský život, od přirozeného početí po přirozenou smrt. Homosexualismus, transsexualismus, kult euthanasie a nepočítaně dalších šíleností jsou nezbytnou a nutnou součástí liberální demokracie.

CÍLE LIBERÁLNÍ DEMOKRACIE

Že je liberální demokracie pouhopouhý nástroj globální, tedy převážně americké oligarchie, je jasné. Co tím sleduje, vyplývá z její politiky a ideologie.

Světovláda

Oligarchie se domnívá, že svět je vlastně její. Je třeba vyřídit Rusko, na to má už připravenou řadu „užitečných idiotů“, pak Čínu. Jedno po druhém. Ostatní se už poddá. Nelze připustit, aby někde ve světě existovala síla, která by se postavila na odpor. Státy, ve kterých se prosadila liberální demokracie, to už jsou státy zotročené.

Mankurtizace

Pojem „mankurt“ označuje nemyslícího otroka. Ideologie liberální demokracie systematicky pracuje na tom, aby člověk byl nahrazen mankurtem, bytostí, která nezná své jméno, rodinu a národ. Mankurt je očekávaným výsledkem politické korektnosti, multikulturalismu a genderové ideologie.

Depopulace

Oligarchové mají zjištěno, že pro její zájmy stačí na naší planetě maximálně dvě miliardy obyvatel, pochopitelně převážně mankurtů. Zbytek je třeba zlikvidovat, jelikož zatěžuje životní prostředí a komplikuje situaci. Protože v dnešních podmínkách plynové komory ještě nejsou dost dobře použitelné, použijí se uměle vytvořené pandemie, hladomory a ekonomické otřesy způsobené aktivitami typu Green Deal nebo americko-ruská válka a podobně. Depopulaci zabezpečuje také kult homosexualismu, potratů a eutanázie.

ZÁVĚR

Liberální demokracie je nejzrůdnější totalita, jaká se kdy na modré planetě objevila. Pro liberální demokraty není nic odpornějšího, než uvidět svou tvář v zrcadle vlastních slov a činů.

Vladimír Teťhal