13. Října 2016 Stockholmským syndromem se rozumí vazba a závislost oběti na pachateli. Máme čerstvě po krajských a senátních volbách. Uspěly zavedené politické strany z parlamentu. Babišův ANOfert, socani, lidovci i ODS. Lidé dnes a denně nadávají na tyto politiky a na jejich politikaření, bordelaření, intriky, vlastizrádné činy a konání špatných rozhodnutí vůči národu. Přesto pak, když dojde k volbě, kterou mohou změnit stav a otočit kormidlem lodi, která se blíží střetu s ledovcem, opakovaně selhávají. Ať již aktivně nebo pasivně.

U těch aktivních je to každého věc, když chce opakovaně dostávat facky, tak ať nastavuje neustále tvář. Je to jako s těmi alkoholiky, kteří se dušují, že příští pátek již nebudou pít. Uteče týden a hle – mají znovu kocovinu. Je to jejich volba. Horší jsou ti pasivní. Nadávači u piva a stěžovatelé z gauče, kteří nejsou ani na půl hodiny schopni zvednout zadek od Výměny manželek nebo Superstar a pomoci vyházet ty, na které nadávají.

Třicetiprocentní volební účast je absolutně katastrofické číslo. Ukazuje to jen na to, že lidé již naprosto podlehli své apatii, monstermachinacím médií, chlebu a hrám, a bezohledně pohřbívají společně se sebou i celý svůj národ. Dozvíte se od pasivních lidí úžasné výmluvy, jak je prý jedno, „jestli vládne Ota, Josef nebo ten zelenej“. Nebo vám ti aktivní, co naletěli párkům či koblihám zdarma, řeknou, že „ten už je bohatej, ten nebude krást“. To je jako když si vezmete za manželku prostitutku a budete si naivně nalhávat, že už vás nikdy nepodvede.

Co bude dál? Máme to vzdát i přes neochotu většiny obyvatelstva? Říkám NE. I kdybychom naši pronárodní a vlasteneckou politiku měli dělat pro poslední jednu rodinu, pro posledního nezaměstnaného, pro poslední maminku samoživitelku a pro poslední dítě, tak to dělat budeme a budeme dále burcovat a bít na poplach. Lidé si to neuvědomují, ale nesmíme vzdát náš boj za ně. Musíme jim otevírat oči i mysl. Nejde to ze dne na den. Ale nemáme se za co stydět. Dnes pořád ještě vládnou peníze i tam, kde jen ze své podstaty vládnout nemají. Politika má být věcí cti, ne peněz. Lidé si dnes volí pouze ty bohaté, kteří za kampaně utrácejí miliony a miliony peněz daňových poplatníků.

My svou politiku děláme ve většině případů bez finančních prostředků, zato srdcem a s čistými úmysly. Lidé to zatím nevidí a neustále se motají v bludném kruhu jakési formy stockholmského syndromu. My tu však vždy budeme stát při nich, abychom jim i přesto podali pomocnou ruku. Úplně pozdě snad ještě není.

Bc. Miroslav Konečný, předseda MO DSSS Slaný