30. října 2018 V posledních dnech je na přetřesu možný zákaz chovu a cvičení zvířat v cirkusech, což navrhuje Ministerstvo životního prostředí na základě mnoha podnětů od samozvaných ochránců zvířat a dalších aktivistů.

Ochrana zvířat je krásná věc a sám jsem pro ochranu zvířat. Nikdy bych zvířeti nezkřivil chlup, v létě dokonce nemám to srdce, když vidím topící se vosu v bazéně, a to vosy nemám rád, abych jí nevytáhl ven. Prostě bych krom klíštěte a komára úmyslně nikdy žádné zvíře zabít nedokázal.

Co je mi ale velmi podezřelé, je chování tzv. aktivistů. Jak dnes někdo o sobě prohlásí, že je to aktivista, jsem ve střehu. Často jde o zatvrzelé fanatiky s jediným a neměnným názorem, kteří tento soud nutí svému okolí a prohlašují ho za jediný správný, a neslyší argumenty okolo, ani se naslouchat nesnaží. A to je, mám pocit, i v tomto případě.

Dnes je asi moderní vše šmahem zakazovat, hlava nehlava. Někomu vadí kouření, bude holt zákaz kouření. Stejně tak v tomto případě. Nemohu hovořit za všechny české cirkusy, ale jeden znám osobně velice dobře. Říkejme mu třeba Cirkus J, ať neděláme reklamu. Ale věřím, že podobné podmínky budou i v dalších českých cirkusech. Tento podnik za poslední roky odchoval, a jeho principál doslova vlastníma rukama odrodil, rovných 30 sibiřských (ussurijských) tygrů, tedy životně ohroženého druhu, kterého (až se bude argumentovat vypuštěním do přírody) člověk na svobodě téměř vyhubil. Na výcvik (chcete-li drezuru) zůstává v tomto cirkuse 5 tygrů, zbylé kusy jsou umístěny v oázách na záchranu sibiřských tygrů. Cirkusoví tygři jsou sice přepravováni - a v ubikaci - v transportním voze, ale ihned na štaci mají postaven velký výběh, kam kdykoli z vozu mohou vyjít. Beztak ale dobrovolně nejraději tráví čas právě na návěsu, což berou jako své teritorium. Kočkovité šelmy prospí i více než 15 hodin denně. Nic jim v tomto ohledu nechybí. Mají dostatečný přísun potravy, vody, hraček (míče, kmeny stromu atd.), veškeré hygienické zabezpečení podléhající přísným veterinárním normám. A víte, jak probíhá výcvik? Hrou. Trpělivostí. Nikoliv bitím, jak si mnozí pomýlenci myslí. Zkuste praštit tygra. Jak to asi dopadne? Zvířata v manéži tohoto cirkusu dělají věci na bázi svých přirozených aktivit. Tedy prolézání, přeskoky, chůzi po trámu, skotačení mezi sebou, s míčem a podobně. Žádné biče, žádné hořící kruhy.

Zkrátka: nelze jednostranně odsoudit bez znalosti detailů. Proč se argumentuje jakýmisi videi z devadesátých let z Číny, Ruska či Jižní Ameriky? Proč se nezajímáme o současný stav v českých podnicích? A chceme vůbec realitu dneška znát? Kolik těch aktivistů v Cirkuse J. bylo? Nebo v jiných cirkusech? Ano, když bude prokazatelně trýznit zvířata, potrestejme to. Ale kolektivní vina? Jednoduchá řešení? To nefunguje. Když bude v paneláku jedna matka mlátit své dítě, sebereme děti všem rodičům v domě? Proč si aktivisté zasedli nyní na cirkusy? A co třeba křeček v kleci? Pes na cvičáku či 12 hodin zavřený v bytě. Dostihoví koně, rok co rok umírající na taxisu, policejní koně mezi létajícími dělbuchy a dlaždičkami? To nikomu nevadí? Kde jsou aktivisté, když hejtman Čunek chce nechat odstřelit medvěda jen proto, že si pastevci neumí zabezpečit ovce? Co je nepohodlné, to se musí umlčet, zničit, zakázat, zavřít, zabít. Co nám zakážou příště? Mít psa na vodítku? Jíst maso? Dýchat?

Já osobně proti takovému přístupu protestuji, protože sám vím, jaké to je, když bez argumentů někdo někoho nálepkuje nebo nasazuje psí hlavu bez podrobnějšího zkoumání. Nic není černobílé a neexistují v tomto jednoduchá řešení. Byla by škoda, kdyby romantika z pera Eduarda Basse zanikla úplně jen kvůli umanutým „dobroserům“, kteří si myslí, že mají patent na rozum. Ti samí, co kritizují nás, DSSS, že házíme do jednoho pytle, to naopak dělají nyní sami. A když bude z milionu byť jediný cirkus slušný, má právo – a je to i povinnost – zůstat zachován. 

Nechci nesmyslné plošné zákazy všech a všeho, ale chci selský rozum.

Bc. Miroslav Konečný, předseda MO DSSS Slaný