5. února 2015 Že jsme my, vlastenci a nacionalisté, trnem v oku současným vládnoucím politikům a jejich věrným (protože vlastněným) médiím, které spíše než hlídacím jsou honícím psem demokracie, na to jsme si již dávno zvykli. Čas od času nějaký ten zapřisáhlý svobodomyslný politik, který to se všemi myslí dobře a upřímně, se nechá slyšet, jak je důležité být otevřený všem lidem na světě, tolerantní a multikulturní, a že je potřeba dávat pozor na nacionalismus a varovat před ním. Zrovna nedávno se takto naposledy vyjádřil socialistický premiér Bohuslav Sobotka. Doslova vykřikl, že nacionalismus způsobil světovou válku.

Protože vím, jaké konotace to může znamenat pro občany, kteří se problému tolik nevěnují (bohužel jich je stále dost) a jen ho vnímají povrchně a konzumují to, co tito manipulátoři překroutí, pokusím se pojem nacionalismus přiblížit i jim. Nám, do morku kosti vlastenecky smýšlejícím lidem, přijdou následující řádky asi triviální, nicméně doufám, že snad poslouží jako zjednodušené přirovnání k tomu démonizovanému označení.

Nacionalismus (národovectví) dle encyklopedie definuje národy na základě různých kritérií, podle nichž se rozlišují společenské skupiny, které rysy národa vykazují, a jak se jednotlivé národy od sebe liší. Jde o příslušnost k národu, tedy jeho lidem, tradicím, kultuře a hodnotám.

Já se to pro lepší pochopení pokusím přirovnat k rodině bydlící v bytě. Představme si panelák s různými byty, většími, menšími, s garsonkou. Ten panelový dům je pomyslnou Evropou. Byty jsou svrchované státy, různě velké, s různě velkou populací. Zatímco dnešní nadnárodní političtí představitelé apelují na to, aby měli všichni byty otevřené a průchozí pro všechny, logika věci přece velí jinak. Je přirozené, že si rodiny své byty zavírají a zamykají, a tím chrání. Neznamená to, že tím ochladnou sousedské vztahy. Nejde o žádnou izolaci. K ostatním můžete na návštěvu, přinést staré sousedce nákup, kdy slušně zazvoníte a ona vám otevře. Pohyb zboží, lidí a služeb tím neutrpí. Ale není možné jí do bytu svévolně vlézt. Když u vás bude návštěva slušná, je vítaná. Když vám začne příbytek ničit a znehodnocovat, vykážete ji.

Nacionalistům je rádo a často vyčítáno také to, že svou rodinu, tedy národ, nadřazují nad ostatní. Pokud to tak je, pak to ale neznamená, že nemáte ty ostatní sousedy rádi. Jen máte přirozeně lepší a vřelejší vztah k příslušníkům své rodiny. I když se v mnohém neshodnete, občas se pohádáte, chvíli spolu nemluvíte, tak je láska ke své rodině pochopitelně větší než například k Novákům v druhém patře. Takové myšlení je dle dnešních elitních vládců nebezpečné.

Dostanu se ale k podstatě, proč toto oni prosazují. Protože oni v paneláku nebydlí. Hoví si v luxusních rezidencích a vilách. Je jim jedno, když se budou občané v řadovce či činžáku navzájem vykrádat. Naopak jim to vyhovuje. Cíl je jasný. Jejich vlastní profit, pocit nadřazenosti, větší možnost ovládat (rozklížené rodiny, resp. státy jsou manipulovatelnější) a kontrolovat (samozřejmě v rámci „bezpečnosti“).

Je to nepochybně zlehčená forma, ale podstata je úplně stejná. Národovectví, vlastenectví, patriotismus… To vše je fungující rodina či přinejmenším suverénní a silní jedinci v bezpečí svých bytů. Nejste zazděni, jen si do nich nevpustíte kdekoho. Takové hodnoty jsou základem pro přežití rodiny a je nutné se o to prát, navzdory vyvoleným panákům ve svých palácích.

Je na každém, zda bude chtít žít nadále podle hesla „Host do domu, Bůh do domu“ nebo dle (což neustálým řízeným rozbíjením rodiny bude muset nastat) parafráze tohoto hesla „Každý do domu, hůl do ruky“. Pevně doufám, že budeme radši hostiteli než sdílet garsonku bez dveří s každým, komu se to zamane. Nacionalismu zdar! 

Bc. Miroslav Konečný