7. května 2016 Nadpis tohoto článku použili senátor Škromach či bývalý poslanec Tlustý v rozhovorech v médiích. Oba zmínění pánové řekli, že  je výhodnější jen přihlížet a do plánované budoucnosti Evropy nijak nezasahovat, a to z důvodu, že by zřejmě mohli utrpět jak kariérně, tak že by mohlo dojít i k jejich likvidaci. Netajili se tím, že svět ovládá mocná síla směsi sionistů, zednářů a iluminátů.

Můj názor ale je, že je vždy možné změnit běh dějin a odvrátit zkázu, ovšem za určitých podmínek. V každém případě je nutností nesedět doma a třeba přijít pozvednout svůj hlas účastí na pořádané demonstrace na podporu zdravé budoucnosti Evropy.

Bohužel, neustále se mnoho lidí vymlouvá na nedostatek času, spoustu práce atd. Co ale může být důležitějšího než naše budoucnost a naše suverenita? Určitě dvě akce ročně by stihl každý, co se týká návštěvy demonstrací. Absolutně nechápu a mrzí mě, že například na fotbalové zápasy, a to nejen u nás ale hlavně v zahraničních zemích, je schopno přijít 70 tisíc lidí. Takováto masa lidí, která má najednou málo práce a spoustu času, by bohatě stačila k tomu, aby se v našich zemích mohlo něco začít měnit k lepšímu.

Pokud by ovšem lidé nechodili pouze za zábavou, ale začali si plnit povinnost vůči dalším generacím, pak by si jistě hrstka vyvolených nebyla tak jistá v kramflecích. Pokud by se občané evropských národů začali stavět odpovědně ke své povinností předat svou zem do rukou svých dětí a příštích generací zdravou a bezpečnou, pak by mohla přijít změna.

Je mi přinejmenším smutno z toho, že názory a hněv obyvatel evropských zemí zůstávají utopeny u piva v restauracích a nadáváním u televizorů, kde je nikdo neslyší. A Evropa nad propastí není jen kvůli gaunerům, kteří ovládají světové dění, ale hlavně kvůli laxnosti lidí, kteří mlčí  a jen hloupě přihlížejí tomu, co se zas hrozného pro ně chystá.

Už dávno jsme mohli krásně žít v lepší společnosti, v národní, bezpečné, ale kvůli laxnosti veřejnosti trpíme a čekáme na zkázu nejen naší, ale celé Evropy.

Vážím si všech těch, kteří protestují, demonstrují, bojují a nebojí se říct nahlas svůj názor. S těmito statečnými lidmi vždy chci jít dál, i když bude cesta trnitá a nelehká. Věřím, že časem překonáme všechny problémy, apatii společnosti a podaří se nám uspět. Ne pro koryta, ale pro naši zemi.

Josef Kozák