Krajské volby: Čistý a bezpečný kraj!

Dsss2 5. června 2020 Říjnové krajské volby (2.a 3. října 2020) se budou konat ve světle „koronavirové“ krize, která se stala krizí ekonomickou a sociální. Vše je v politice a ekonomice propojené, proto se krize dotkne i krajů, jejichž vedení a zastupitelstva se budou muset vyrovnat s novými problémy. Největším problémem ve všech krajích bude nedostatek finančních prostředků na plánované investice do výstavby, dopravní infrastruktury či sociálních služeb.

Ze strany vlády slyšíme pouze sliby o pomoci, ale konkrétní a systémová pomoc se zatím nekoná. Jediné, co se děje, ale co nikomu z nás v blízké budoucnosti nepomůže je, že se tisknou další a další peníze, které ale roztáčejí růst cen a inflační spirálu. Přitom v současnosti mají kraje spoustu neřešených problémů, které volají po okamžité nápravě, leč zůstalo u čtyři roky starých předvolebních slibů.

Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) si uvědomuje nutnost změn v krajích, jejichž současné vedení zcela přehlíží problémy tam nakupené a pouze se stará o udržení svých výnosných postů. Mnozí vysocí krajští funkcionáři a krajští zastupitelé sedí ještě v pražském parlamentu a tam dělají „vysokou politiku“ a mnohdy v temných koutech parlamentních kanceláří provádějí privátní kšeftíky pro vlastní tobolku. Zanedbávají práci v kraji, protože jsou více v sídle vlastní strany, než v krajské kanceláři.

Proto jedním z našich předvolebních bodů je, aby ten, kdo bude zvolen do krajského zastupitelstva a bude jedno, jestli zůstane zastupitelem či se stane hejtmanem a zároveň je členem Poslanecké sněmovny nebo Senátu, aby si musel vybrat. Buď bude zasedat a hlasovat v kraji, anebo si ponechá sněmovní mandát. Zcela odmítáme kumulaci funkcí. Takový člověk nemůže plně a kvalitně vykonávat práci poslance a současně i krajského zastupitele. Naopak jsme přesvědčeni, že pro krajské zastupitelstvo by měla být přínosem přítomnost obecních zastupitelů či starostů obcí. Krajská rozhodnutí se přímo dotýkají jednotlivých měst a obcí, a proto by u toho měl být někdo, kdo to zná a dovede si představit dopady konkrétních rozhodnutí.

Mnohé kraje se potýkají se špatnou dopravní obslužností, kdy pro občany je problém se dostat ráno do práce a odpoledne či večer se dostat zase zpět domů. Někdy je to důvod, proč někdo nemůže pracovat v určité práci a to právě pro nemožnost dostat se do zaměstnání. A právě v nastupující ekonomické krizi je nutné vytvářet podmínky pro maximální zaměstnanost. Určitou cestou, jak to celé alespoň z větší části vyřešit, je privatizace. Privatizace některých železničních či autobusových linek. V tomto případě je nutno postupovat velice obezřetně a pečlivě, neboť překotná privatizace dopravních spojení do rukou soukromých vlastníků, by mnohde problém ještě prohloubila. Nejde o to privatizovat linku z krajského města do Prahy, to dopravně obslouží skoro každý. Velkým problémem jsou právě nevýnosné a málo obsazené linky do vzdálených obcí. To se týká kupříkladu mnoha a mnoha obcí v pohraničních horách republiky. Proto je nutné se soukromými dopravci vyjednat takové cenové relace, aby každý občan měl k dispozici jeden spoj ráno a večer (přinejmenším).

V každém kraji může občany pálit něco jiného. Každý kraj je jiný, a co jinde problémem není, to v kraji sousedním je trnem v patě. Co je ale v každém kraji stejné a skutečně trápí občany napříč republikou, to je bezpečnost. Jsou města, kde slušní lidé nevycházejí večer z domova, protože pouliční kriminalita tam dosahuje neúnosné míry. V kraji plzeňském je to třeba kriminalita zahraničních dělníků, kteří pracují v tamních montovnách a z jejich ubytoven jsou brlohy násilí a drog. Ústecký kraj se potýká s chováním, kriminalitou a nedodržováním základních sociálních a kulturních návyků nepřizpůsobivých, kteří ze čtvrtí mnohých měst udělali skládky a ghetta uprostřed obytných bloků. Kriminalitu nepřizpůsobivých nikdo z odpovědných orgánů, od parlamentu, přes kraj až po obce, neřeší. Částky na sociální dávky a sociální pomoc stoupají, ale většinou to vše pohlcují rodiny nepřizpůsobivých, které se společnosti ještě více „odmění“ zvýšenou nezaměstnaností, kriminalitou a ještě vyššími požadavky, které všechny zaplatí zákonů dbalí občanů.

Na námitku, že mnohé z toho, co se zde píše, nemůže vyřešit kraj, neboť to řeší vláda či parlament, říkám jedno: nezapomínejme na to, že kraj má tzv. legislativní iniciativu, kdy může směrem k parlamentu iniciovat vznik zákonů, předpisů a nařízení, které budou řešit krajskou problematiku. Zde platí ono staré české přísloví: Když se chce, tak to jde. Nechť jednotlivá hejtmanství úkolují své centrální stranické sekretariáty, oslovují poslance parlamentu ze svých stran, kteří byli zvolení za kraj, aby v parlamentu tvořili zákony pro lidi a ne pro svou kapsu. I tlakem na jednotlivé ministry se dá mnohé vyřešit. Musí se ovšem chtít.

DSSS v několika krajích kandiduje s politickým hnutím Čistý kraj a oba dva subjekty si kladou jeden jediný cíl – Čistý kraj, kde je bezpečno, kde obyvatelé budou rádi žít, kde kraj nabízí pomocnou tuku těm, kdož si jí opravdu zaslouží a potřebují podepřít, kde kraj nemusí řešit kriminalitu zahraničních dělníků a raději pořádá kulturní akce pro obyvatelstvo. Zkrátka kraj, který každý z nás chce – Čistý kraj.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS