7. června 2019 Během třiceti let od změny společenských poměrů v listopadu 1989 padly mnohé legendy, které se vynořily z časů polistopadové euforie. Legenda o neviditelné ruce trhu vzala za své. Legenda o tom, že když jde bohatý do politiky, tak nebude mít potřebu krást, se ukázala jako zcela smyšlená. Ještě donedávna fungovala legenda o tom, že cizinci, kteří zde v republice pracují, neberou domácím pracovníkům práci, protože vykonávají činnost, kterou nikdo nechce dělat, a to hlavně pro její nízké mzdové ohodnocení. A i tato legenda právě před několika málo dny přestala existovat, neboť vláda na svém zasedání rozhodla, že by se měl český pracovní trh otevřít ročně pro 40 tisíc pracovníků z Ukrajiny. Zvýšení kvóty z dosavadních 19 600 přijatých žádostí o zaměstnaneckou kartu navrhuje socialistický ministr zahraničí Petříček. Na tom by ještě nebylo nic tak zarážejícího, jako dodatek, který zaručuje 1,2násobek minimální zaručené mzdy nebo odměnu ve výši mediánu podle statistického úřadu. Medián je v současnosti necelých třicet tisíc korun.

Tento návrh je přesně ze socialistické dílny současné ČSSD, která se nachází ve stavu klinické smrti a předsmrtných křečích své parlamentní existence, a proto předkládá návrhy, aby se zavděčila všem. Socialisté jsou ve své podstatě internacionalisté, nemající vztah ke svému národu a chtějící internacionalizovat politiku tím, že budou vystupovat proti národně hegemonnímu státu. A právě zvýšení počtu zahraničních dělníků je jedním z těchto kroků. Nesmíme také zapomínat, že socialista Petříček je velkým příznivcem současné ukrajinské vlády, která existuje za pomoci amerických dolarů a evropských dotací. Je to součást evropského (bruselského) plánu pomoci Kyjevu. To, že návrh prošel i přes odpor mnohých ministrů a odborů je důkazem toho, že hnutí ANO se snaží drobnými ústupky ještě více si připoutat socialisty k vládnímu stolu.

Vláda by se měla spíše věnovat tomu, aby se prostředky státu mj. investovaly do vzdělání, výzkumu a vytváření nových pracovních míst (samozřejmě ne na místa státních úředníků), a ne na import zahraničních dělníků, kteří vyplní místa v montovnách. Za státní prostředky si musíme vyškolit vlastní odborníky a specialisty v mnoha výrobních, lékařských či vědních oborech, abychom nebyli závislí na pracovnících z Východu, ale i Západu. Sázka na vzdělání, to by měla být ta správná vládní karta.

Mzdové zvýhodnění cizinců vůči domácím pracovníkům je nespravedlnost do očí bijící a výsměch všem poctivě pracujícím Čechům a Moravanům, kteří se v mnohých případech ocitají na druhé koleji. Když dnes můžeme platit cizince více než domácí, tak jak to, že se tyto peníze nenašly včera pro domácí pracovníky? Na celé této záležitosti je udivující, že vládní představitelé nemyslí dopředu, protože v době, kdy jsou jasné signály, že doba prosperity pomalu končí, dodají do republiky desetitisíce zaměstnanců, kteří mohou za rok za dva pracovně přebývat. Až vypukne ekonomická stagnace, tak co s těmito zaměstnanci – cizinci bude? To je bude Petříček deportovat do Kyjeva? Je totiž reálné nebezpečí, že zde můžeme mít šedesát až sto tisíc nezaměstnaných Ukrajinců, kteří nemají práci, ubytování a prostředky na živobytí si mohou zajišťovat trestnou činností. Jako by nebylo u nás dost měst, které jsou sužovány kriminalitou cizinců, kteří pracují v nadnárodních montovnách.

Nebyly zcela zodpovězeny mnohé otázky. Za prvé, kdo bude ověřovat skutečnou erudici, kvalitu a vzdělání oněch příchozích? Kdo zaručí pravdivost jejich udávaných údajů? Můžeme věřit kvalitě tamního vzdělávání? Další nebezpečnou otázkou je případný zdravotní stav příchozích, neboť v západní Ukrajině zuří epidemie prudce nakažlivých spalniček a Ukrajina je země s velkým výskytem tuberkulózy. Budeme věřit ukrajinským dobrozdáním o zdravotním stavu příchozích, anebo je budeme za stání peníze prohlížet sami? Takže je více znepokojivých otázek, než jasných odpovědí.

Současná vláda ukazuje, že blaho vlastních občanů je jim lhostejné, protože jinak by je nepřipravovala o práci, tím, že na jejich místa bude přijímat cizince. Práci v této zemi musí mít naši lidé, kteří se zde narodili, vychovávají zde své děti a svojí budoucnost spojili s českomoravským prostorem. Nejsou na tuto zemi vázáni penězi, ale krví, a to je pouto nejcennější a nejpevnější. Nesmíme se smířit s vědomím, že se staneme cizinci ve vlastní zemi.

Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) od samého počátku své existence požaduje ochranu českého pracovního trhu před přílivem zahraničních pracovníků. Český a moravský zaměstnanec, živnostník a podnikatel musí být tím nejdůležitějším hráčem na domácím pracovním trhu. Nikoliv cizinec.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS