12. srpna 2019 Ve světle různých „prajdů“, které se konají v mnoha evropských městech a bohužel také v Praze, dostoupila „teplá“ vlna vrcholu díky voličům, kteří svými hlasy dosadili na radnici ekopiráty, jejichž primátor vyvěsil na radnici duhový prapor a město se vyzdobilo menšími duhovými vlajkami na sloupech veřejného osvětlení. Zde se jasně ukazuje důležitost voleb, a to jakýchkoliv voleb, protože když většina rezignuje na veřejné záležitosti, tak se potom diví, kdo že jim to vládne v obci, kraji, parlamentu či v Bruselu.

Na příkladu Prahy můžeme vidět, jak by vypadala republika, kdyby Piráti dostali možnost spolu s městskými liberály a zdivočelými ekology řídit celý stát. Ono to není tak, že se celá Praha připravovala na pochod sexuálních odlišností a menšin. Praze a Pražanům to bylo lhostejné, to jen neomarxističtí apoštolové sociálního inženýrství zaťali ještě hlouběji sekyru do národního kmene a ještě více podťali tradiční rodinu. Z tohoto pochodu udělali politikum, jehož cílem je zničit vše tradiční, národní a normální.

Ano, použil jsem slůvko „normální“, což je výraz, který se ve spojitosti těchto věcí hodně používá a kdo ho používá, je okamžitě napaden poskoky liberalismu, odnárodnění a všemožných úchylek. Tito obrýlení mudrlanti vám povýšeně řeknou: „Normální? Co je to normální? Každý má hranici normálnosti jinde a my se nesmíme držet v zajetí nějakých tmářských a zaostalých konvencí. Posunujme hranice normálnosti!“ A většinová společnost raději mlčí, protože tato skupina progresívních inkvizitorů má prostor a moc. Každý názor na tohle téma je oficiální propagandou umlčován a do popředí se dostává jakákoliv úchylka, která byla ještě nedávno společensky neúnosná a mnohdy i trestná.

Tyto všelijaké pochody „hrdosti, tolerance“ a čeho já vím všeho, nejsou ve skutečnosti bojem za práva homosexuálů, protože není mě a ani vám známo, že by někdo s touto orientací byl v naší republice diskriminován. Je to takové vykopávání otevřených dveří. Nehledě na to, že mnoho homosexuálů, a já bych řekl že většina, se těchto průvodů nezúčastňuje, protože i pro ně je to přehlídka hnusu a perverznosti, která jim v očích většinové společnosti spíše škodí, protože se na ně lidé koukají optikou toho, co vidí na těchto pochodech v evropských městech. Pokud vystupujeme proti těmto zmíněným pochodům, není to tím, že protestujeme proti homosexualitě, ale protestujeme proti homosexualismu.

Homosexualismus je politikum, které vytvořili současní neomarxisté ovládající nejenom sdělovací prostředky, mnohé politické strany, ale zaplňují i čelná a rozhodující místa v EU, jejíž direktivy jsou pro naši republiku určující. Těmto lidem je upřímně lhostejný jakýkoliv homosexuál, ale využívají je jako rozhodný útok na tradiční rodinu, národní státy a vlastence, kteří odmítají vydat vlastní zemi nájezdníkům. V dnešní době jsme ohrožováni západní dekadencí, zvrhlostí, nihilismem, ateismem a nepochopitelnou touhou oslavovat vše odporné a ošklivé. Neomarxistická, levicová a protinárodní propaganda nám vnucuje pocit, že když jsme normální a nemáme žádnou jinakost, tak jsme méněcenní a měli bychom se stydět. Každá odlišnost je stavěna na piedestal oslavy a zvrácené tolerance. Podle této propagandy bych se měl stydět, že jsem zdravý, bílý a heterosexuální muž. V západním vidění světa jsem to spíše já, kdo trpí úchylkou a pro začátek bych měl alespoň začít s růžovým sáčkem.

Není to tak dlouho, kdy noviny SME, jeden z největších slovenských deníků, otiskl na titulní straně obrovský nadpis – Pedofilie není zločin! Až sem chce dojít západní společnost, že zlegalizuje tuto nechutnost, zvrácenost a trestnou činnost? Tento nadpis je pouhým, na první pohled nemyslitelně uskutečnitelným cílem, ale mějme bedlivě na paměti, že něco podobného zažíváme s homosexuály, kteří ještě před lety říkali, že registrované partnerství jim stačí, že víc nepotřebují a nebudou nic dalšího požadovat. A hle, dnes je v parlamentu návrh na manželství osob stejného pohlaví a ve hře je i adopce dětí těmito lidmi. Znáte to přísloví o podaném prstu a celé ruce?

Evropská civilizace je v krizi, hlavně její západní část je prolezlá rakovinou liberalismu, elitářské demokracie, zničujícího ateismu a prouprchlického vítačství. Tamní obyvatelé jsou nyní zbaveni vůle se bránit a postrašeně přijímají vše, co jim jejich politicko-bankovní elity nařídí. Na Východě je svět ještě relativně v pořádku, i když i u nás se rozlézají síly, které chtějí zavést západní pořádky, jejichž důsledky vidíme kupříkladu v Německu, kde jsou matky s dětmi házeni uprchlíky pod vlak. Anebo západní státníci bedlivě naslouchají duševně nemocné dívce, která vyzývá žáky, aby nechodili do školy, neboť tím zachrání planetu před ekologickou katastrofou. Západní politici tomuto švédskému bláznu nejen naslouchají, ale ještě se předhánějí v tom, kdo dříve a více splní její požadavky.

Před třiceti lety jsme v době společensko-politických změn chtěli dostat republiku na Západ. Chvála Bohu, že jsme stále na Východě a stále více vidíme zlo, přicházející ze západních států. Odmítejme vnucovaný způsob západního životního stylu. Zůstaňme při tom, co máme. Práce – rodina – vlast!

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS