5. ledna 2014 Novoroční poselství německé kancléřky Merkelové, ve kterém mimo jiné vyzvala Němce, aby nedemonstrovali proti nebezpečí islamizace, plně ukázalo slabost tzv. evropských vůdců vůči vnějšímu a vnitřnímu nebezpečí, ohrožující evropský kontinent. Nechci se zde rozepisovat, co nám, původním národům Evropy hrozí, pokud zde zavlaje prapor s půlměsícem, ale chci se zamyslet nad tím, jak vedoucí politici, a je lhostejno ať u nás či za hranicemi, reagují na to, když obyvatelé jejich zemí začnou zvedat hlavy a sami se politicky organizovat.

Je vidět, že německá kancléřka se více než islamistů bojí vlastních lidí, etnických Němců (přistěhovalý Mehmet Ordoglu, mající německý pas, není přece Němec, je to německý občan a to je rozdíl), když je zrazuje od toho, aby se postavili na obranu vlastní země. Ale samozřejmě to není jen Merkelová, stejně by reagoval i prezident francouzský, premiér britský či král švédský. Musí to být pro Merkelovou hrozný políček na její sebevědomí a sebestřednost, ona, která spolurozhoduje o celé EU, o tom jak si bude stát euro, kolik miliard eur se dá té či oné zemi anebo kolik miliard se jí nedá, to podle toho, jak má vůči Bruselu poslušnou vládu.

A najednou řadoví občané se sami zorganizují, bez posvěcení z politických sekretariátů, nikdo je intelektuálně neusměrňuje (žádné neziskovky či liberální darmošlapové) a hlavně bourají jejich modlu, kult a monstranci – multikulti systém.  Ano, nyní lidé říkají do Berlína, Bruselu či Paříže – tato vaše odnárodněná vize se nezdařila a my ji odmítáme, protože ohrožuje nás samé, ale hlavně naše potomstvo, které by zde přinejlepším sloužilo novým islámským pánům.

Jejich největší strach je, že centrálně neorganizované demonstrace proti hrozbě islamizace a nekontrolovatelnému přistěhovalectví mohou přece rychle přerůst v demonstrace proti stávajícímu politickému systému, pokřivené formě demokracie, kdy vládnoucí elity organizují formálně nezávislé a svobodné volby, ve kterých je vytvářena iluze voleb zástupců lidu.

Ve skutečnosti si politické elity v různých státech vyměňují moc a hrají novinářsky vděčnou hru na vládu a opozici. Skutečná politická sila stojí mimo parlamentní systémy, není připuštěna k moci, protože by to bylo pro současné elity sebevražedné. Touto skutečnou politickou silou je síla lidu, obyvatelstva, oněch mnoho desítek milionů, které jsou pro ty mocné dobré jen na to, aby platily daně a ze svých výdělků zachraňovaly miliardové ztráty nadnárodních bank.

Nyní tato síla začíná zvedat hlavu v evropských ulicích, protože si uvědomuje, že nepřítel nestojí jen před branami Evropy, ale že nepřítel je už i uvnitř a má zde pomocníky, odnárodněné zrádce, kteří mu pomáhají a neštítí se udávat ty, kdož s oním nepřítelem hodlají bojovat. Takže lidé demonstrují nejenom proti islamizaci, ale i proti jeho přisluhovačům z řad těch, kdo vyznávají zvrácenou vizi multikulturalismu a odmítají Evropu národů. 

Nezbývá než doufat, že i v české kotlině vyjdou lidé do ulic, aby pověděli pánům z vlády, neziskovkám a ombudsmance, že pro radikální islám a burky zde není místo. Však se obyvatelé této země mají o koho opřít: o jedinou vlasteneckou politickou stranu – Dělnickou stranu sociální spravedlnosti pod vedením Tomáše Vandase.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS