6. července 2014 Americký prezident Obama nedávno požádal Kongres, aby poskytl půl miliardy dolarů na pomoc, či spíše na vyzbrojování syrské opozice. I když v tomto případě slovo opozice není na místě. Já, a určitě nejsem sám, si představuji opozici jako skupinu politiků a jejich stoupenců, kteří prosazují změnu ve státu politickou cestou, cestou voleb. Ale syrští odpůrci legálně zvoleného prezidenta Asada, jsou skupiny teroristů a islámských fanatiků. V této skupině je politická opozice v těžké menšině a názorové defenzívě. Takže prezident Obama nechce půl miliardy pro syrskou opozici, ale tyto prostředky chce na výcvik teroristů a islámských fanatiků.

I když prezidentův návrh počítá s tím, že příjemci pomoci budou pečlivě vybíráni, aby se peníze dostali do „správných“ rukou. Jak ale chtějí Američané rozpoznat, že ten či onen vousatý chlápek nevyužije amerického vyškolení k útokům přímo v USA či někde v Evropě?  Ono prezidentovi Obamovi nejde ani o Sýrii, ale potřebuje odvrátit pozornost od Iráku, kde loutková proamerická vláda stěží odráží útoky islámských radikálů, kteří ovládají třetinu Iráku.  Zde se projevuje typická schizofrenie americké zahraničně vojenské politiky. Podle Washingtonu se v Iráku bojuje s terorismem, ale v Sýrii vláda bojuje s opozicí. Ale jak v Iráku, tak v Sýrii se čelí útokům teroristům.

Jestliže USA neustále od 11. září 2001 omílají, že stojí v první linii boje s terorismem, tak neměli by v první řadě podporovat zákonnou vládu v Sýrii? Státní systém v Sýrii možná není až tak demokratický podle západních norem (i když to není nic, co by se muselo slepě následovat), ale rozhodně to není režim, kde právo šaría je normou, kde se kamenuje za přestupky. Maximálně je to režim autoritativní, který je ale pro syrské občany stokrát lepší, než co jim chystá Amerikou podporovaná syrská „opozice“.  Pro stabilitu v regionu, který ovlivňuje i situaci v ostatních částech světa, je nutné zachování zákonné vlády v Damašku. Díky prezidentovi Obamovi se za půl miliardy dolarů vycvičí bojovníci, kteří se třeba za pár let odpálí na dalším ročníku bostonského maratónu.

Jak jsem již mnohokráte napsal, Sýrie má štěstí, že jeho spojencem je Rusko pod vedením prezidenta Putina, protože tato země sama válčí s kavkazskými teroristy, kteří jsou v optice pomatených intelektuálů a americké velmocenské politiky nazýváni bojovníky za svobodu. S tím mocným spojencem má Sýrie naději, že povstalce porazí a v zemi zavládne pořádek a ochrana civilistů.

Všichni víme, jak dopadá západní snaha nastolit v arabských zemích tzv. západní demokracii. V Egyptě vládne vojenská vláda, v Libyi moc vlády sahá k vratům jejího sídla, v Afghánistánu vládnou kmenoví náčelníci a Irák se otřásá sebevražednými atentáty a vládní moc je omezena pouze na část území.  Jestliže chtějí Spojené státy bojovat s teroristy, tak ať s nimi bojují tam, kde je to třeba.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS