27. března 2015 Polistopadovým politickým fenoménem je vznik politických subjektů, které nemají základ a historii etablovaných politických stran. Všechno se to děje přesně podle stejného scénáře. Nadšený začátek, raketový vzestup v tzv. průzkumech veřejného mínění, vstup do parlamentu, po čase dochází k člensko - poslaneckému rozkolu, následně vzniká několik „pravých nástupnických subjektů“, aby v následujících volbách strana či hnutí končilo s minimálním volebním ziskem a odchodem do politické nicoty a historického zapomnění. Těchto subjektů byla celá řada: Občanské hnutí, Unie svobody, Věci Veřejné, LIDEM a nyní k tomu má úspěšně nakročeno parlamentní uskupení Úsvit.

U Úsvitu to šlo všechno přesně podle výše uvedeného scénáře. A v dnešních dnech to vrcholí tím, že poslanci Úsvitu vyhodili zakladatele hnutí Okamuru z poslaneckého klubu. Pomiňme jistý morální aspekt, kdy poslanci zvolení za Úsvit svému poslancování vděčí Okamurovi, který byl jedinou mediální tváří kampaně, kdy na voliče chrlil své populistické a podbízivé návrhy, a ještě přitom využíval svojí předchozí mediální známost, kdy z televizních obrazovek jako mluvčí asociace cestovních kanceláří oznamoval počty turistů, kteří zůstali u moře po zkrachovalé cestovce.

Poslanci, kteří se od Okamury odtrhli, svůj krok vysvětlovali ušlechtilými pohnutkami. Chtějí prý vybudovat klasickou politickou stranu, chtějí přijímat nové členy, budovat stranické struktury a také se chtějí distancovat od „xenofobních“ výroků zakladatele.

Jenže za tím vším je něco úplně jiného, strašně prostého a jednoduchého. Peníze. Prostě se chlapci pohádali o kořist. O kořist, na kterou jsme se jim složili my všichni. O peníze za volby, za obdržené hlasy. Chlapci buďto dostali málo, anebo jim Tomio nedal nic. Pouze se to halí do vznešeného roucha snahy, být zde pro občany a pomáhat jim.

Problémem Úsvitu, ale i dalších podobných uskupení je to, že vznikl narychlo, těsně před volbami s balíkem peněz na kampaň. Mají sice své poslance, ale žádnou celostátní organizační strukturu a všichni působí dojmem chvatně sehnaného houfu nahodilých osob, které naskočily do výtahu k moci. Zkrátka, vše se budovalo, jak se říká, od střechy a ne od poctivých základů.

Hlavně si musíme uvědomit jednu podstatnou věc, která je stejná pro všechna podobná hnutí. Jsou tam neprověření lidé. Nemyslím neprověření ve smyslu toho, jestli nemají dluhy či temné kouty v životě. Na mysli jsem měl důležitější prověření – prověření společnou prací.  Když se něco buduje, jak se při tom překonávají problémy, jak se ten člověk chová v mezních situacích dotýkajících se ho osobně, jestli vydrží, jestli neuhne ze svých zásad a jak spolupracuje se všemi okolo. Bez tohoto není možné vybudovat a udržet při životě politickou stranu. Teda pokud nejde jen o peníze, ale jde o politiku a politickou práci.

Je příznačné, že to byla opět Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), která ústy předsedy strany Tomáše Vandase varoval spoluobčany před volbou těchto rychlokvašených subjektů. Lidé se nechali napálit na povrchní řeči, koblihy či uzenky, a nyní se diví a nadávají na politiku.

Položme si také i další otázku. I kdyby se Úsvit nerozpadl a zůstal by celistvý, jak doposud pracoval v parlamentu? Jak byli vidět jeho zástupci? Občas jsme viděli Okamuru s papírem, jak něco koktavě vypráví a okolo něj shromáždění mlčenlivých poslanců, tvářících se vážně a důležitě, tak jak jen to nicotní lidé umí. Když už něco Okamura „radikálního“ řekl, tak druhý den cukl a bojácně prohlásil, že to tak nemyslel. Po celé své parlamentní působení Úsvit nevyužil svůj potenciál a nyní ho už rozhodně nevyužije. Politická síla Úsvitu nebude sahat dále než za dveře jejich poslaneckého klubu. Odpadlíci v klidu dojedou své volební období, aby v následujících volbách obdrželi hlasy, jejichž počet odpovídá počtu jejich rodinných příslušníků, a skončí. A do konce života budou začínat každou svojí větu slovy: To já když byl v parlamentu…

Mohu si dovolit to celé takhle popsat z jednoho prostého důvodu., Jako člen a funkcionář DSSS vím, a další mnozí to víte také, jaké to je, budovat od začátku politickou stranu, a ještě politickou stranu, která je v nemilosti u vládnoucího režimu. Pokud bych měl vyslovit politický protimluv, tak bych řekl: Úsvit – odvážná parlamentní opozice. Úsvit byl rychle semlet parlamentním soukolím vazeb, služeb, protislužeb, postů, prebend, výhod a kšeftů. Byli nepřipravení, proto je to semlelo a proto po volebním období skončí.

Všichni, kdož v naší politické straně pracují, jsou prověření svojí prací, svými postoji. My všichni jsme se poznali a poznáváme v těžkých dobách, kdy čelíme protivenstvím a útokům. Proto nám osud Úsvitu nehrozí.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS