2. listopadu 2018 Říjnové komunální volby ukázaly, že se na české politické polistopadové scéně nic nezměnilo. Nemyslím výsledky, protože tam došlo k výsledkové tobogánové jízdě nahoru, ale i dolů. Mám na mysli způsob, systém a nepsaná povolební pravidla. Ukázalo se, že občané vybírali složení obecních zastupitelstev jen po oba dny voleb, ale jejich hlasy neměly za pár hodin a dní po volbách žádný vliv na mocenském uspořádání na místní radnici.

Pro politiky nejsou mnohdy až tak důležité hlasy, procentuální vyjádření podpory od voličů, ale soustřeďují se na povolební vyjednávání a tvoření koalic. Samozřejmě, že nebrojím proti vytváření koalic, to je povolební nutnost, neboť ve většině případů nezíská strana či komunální uskupení nadpoloviční většinu hlasů (nepočítám malé obce, kde je jen jedna kandidátka) a tak se sestaví koalice podle výsledků voleb a jednání vítěze, který si do svého vládnoucího týmu vybere ty strany a uskupení, které zná z předchozího volebního období. Rozhoduje při tom férovost, osobní znalost povah a vůle pomoci obci v rozvoji.

Co ale považuji za nešvar a podkopávání zastupitelské demokracie a státního systému moci, to jsou tzv. účelové koalice, mající za cíl vyšachovat vítěze voleb a odsunout ho do opozice z pohnutek uraženě osobních, lobbistických a pochybně zákulisních. Nyní mě nejde o to se zastávat té či oné velké parlamentní strany, která byla vyšachována v některých velkých městech republiky, ale chci položit důležitou, stěžejní a určující otázku: Kde jsou potom voličské hlasy pro vítězný tým? Kam zmizela vůle občanů vyjádřená jejich hlasy, jak a kam má směřovat jejich obec či město. Měly by rozhodovat hlasy občanů a ne nějaké zákulisní jednání v temných koutech magistrátních kumbálů.

Od celospolečenských změn v listopadu 1989 uplynulo bezmála třicet let, a jestli bychom mohli uplynulou dobu v něčem charakterizovat, tak je to strmý, dramatický a zničující pád zájmu občanů o věci veřejné ve smyslu kandidovat, vyvíjet tlak na zákonodárce, být politicky aktivní až po to nejzákladnější – jít volit ve volbách. Plody tohoto nezájmu pak sklízíme všichni v tom, že jsou u moci ti, s kterými nesouhlasí většina obyvatelstva, a nejvíce paradoxně právě ta nevolící, neangažující se většina.

Jsem již v mnohaletém podezření, že tento stav je uměle a schválně přikrmován a vyživován parlamentními politiky a zavedenými stranami. A to z jednoho prostého důvodu. Znechutit občanům politiku svým korupčním a klientelistickým chováním, či dělati se důležitým a všeho znalým, abych ukázal politiku, jako něco elitářského, nedostupného a složitého. A proč? Aby se občanstvo do aktivní politiky nehrnulo, neangažovalo se a tím pádem, aby jim do toho nemluvilo anebo jak se říká lidově, aby jim do toho nehodilo vidle. Ti všichni parlamentní, senátní, magistrátní či okresní pašíci potřebují „klid na práci“, ale na práci zákulisní, korupční a plnou jiných zájmů, jen ne těch obecních, prospěšných voličům napříč politickým spektrem.

Přesně toto je úpadek demokracie, která dovoluje, aby nám vládli ti, co nám dnes vládnou, a o moc se tím pádem hlásí zástupci anarchistů, neomarxistů a kosmopolitů sdružených v jistou internacionální stranu, která tvrdí, že vymění tradiční politické strany a stranický systém za všeobjímající vizi hnutí, které instaluje do stávajícího systému, liberální demokracii. A je to právě liberální demokracie, která svojí podstatou staví celé skupiny občanů s jejich názory mimo zákon. I když je to demokracie liberální, tak je to demokracie totalitní, bořící vše tradiční. Tato celoevropská strana (název jistě znáte, ale já ji nejmenuji, protože si myslím, že by v psaném textu neměla být sprostá slova) cílí pochopitelně na mnohé mladé voliče, které utvrzuje v jejich konzumním, kosmopolitním, pseudoliberálním a povrchním světě, a nabízí jim svět bez autorit, víry, vlasti a systému. Byl zde za uplynulých třicet let politiky vytvořen systém, jehož fungování žene voliče do náruče oněch apoštolů liberalismu a nekonečného množství pohlaví. Tak jako si ODS, ČSSD, KSČM či TOP09, tehdejší prezident Klaus či tehdejší premiér Zeman vytvořili před lety hnutí estébáka Babiše, tak si postupem doby (a už také za pomoci onoho Babiše) vytvořili onu stranu mávající černým praporem anarchismu a marxistické revoluce.

Takže zde vznikla situace, kdy proti sobě stojí dva bloky. Jeden blok tvořený stávajícími tradičními stranami parlamentními či parlamentně opozičními, ovšem zkorumpovanými a personálně i ideově vyprázdněnými. Druhý blok reprezentuje neomarxistický monolit mající podporu od podobných evropských subjektů dotovaných z peněz nadnárodních nadací, reprezentovaných bývalými burzovními šejdíři a spekulanty. Jedinou cestou, jak z tohoto politicko-morálního patu ven, je zavedení skutečné demokracie – lidové demokracie. Demokracie, ve které všichni občané budou mít své místo a všechny změny se budou dít na základě voleb a jejich výsledky budou respektovány bez všech těch zákulisních kliček, podrazů a povolebních dohod za dozoru místních kmotrů. Je na nás, skutečných vlastencích, abychom zburcovali z letargie a oprávněného znechucení nevolící spoluobčany a spolu s nimi uskutečnili zákonnou změnu.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS