23. února 2019 Současné dění v jihoamerické Venezuele ovlivňuje nejenom globální politiku se současným soupeřením velmocí, USA versus Rusko, ale také má co říci k politice evropské a dokonce i k české. Spojené státy si opět hrají na světového četníka a všechno to balí do lákavého pozlátka demokracie a svobody. Je samozřejmé, že si americká administrativa sama nebude pálit prsty, a proto vytahuje osvědčené dva žolíky – EU a pokrokovou demokratickou veřejnost. Všichni tito hráči činí tlak na Venezuelu, respektive na její legálně zvolené orgány, aby došlo ke změně politicko-společenských poměrů. V současnosti čelí Venezuela státnímu převratu, kdy se hlavou země samozvaně prohlásil vůdce tzv. opozice Guaidóa. Tohoto pučistu uznaly USA a další země EU, a připustily dvojvládí, které může vyústit v občanskou válku.

Z informací českého zpravodajství se může zdát, že zákonný prezident Maduro sedí sám v prezidentském paláci, který hlídají ruští a kubánští žoldáci a ulice venezuelských měst ovládají průvody a manifestace rozjásaných obyvatel vzývajících proamerickou opozici. Opak je pravdou, protože prezident Maduro má podporu obyvatel, a záběry z provládních manifestací ukazují vratkost pozic amerických agentů. Je pochopitelné, že oficiální „česká“ místa by tyto záběry prohlásila za zkreslené, účelové a za dílo ruské propagandy. Vazalové Spojených států uznávají za hlavu státu někoho, kdo se prohlásil prezidentem, aniž by proběhly volby. Zde vyšel prezident Maduro vstříc opozici a prezidentské volby hodlá vypsat dříve, než je řádný termín. Ale to se samozřejmě opozici nehodí, protože v legálních volbách působí jeden faktor, který nemají pseudoliberálové s lžidemokraty rádi – hlas lidu, rozhodnutí voličů. Kdyby občané Venezuely v prezidentských volbách rozhodli, že Maduro může pokračovat ve funkci, tak by se současný puč v režii CIA stal trapným operetním činem a Guaidó by škemral v Bruselu o azyl.

Pro orientaci a pochopení s dnešním vývojem musí zaznít, proč se USA a jeho spojenci tolik snaží. Madurův předchůdce v úřadu, plukovník Chávez, podnikl dalekosáhlé hospodářské reformy, které spočívaly ve znárodnění ropného průmyslu. Nedá se ovšem říci, že by to bylo znárodnění bez náhrady, protože vlastníkům, většinou americkým koncernům, byla vyplacena náhrada v tržní ceně a zůstal jim menšinový podíl. Stručně řečeno – od té doby výnosy z venezuelské ropy šly venezuelským občanům, a ne akcionářům na Manhattanu. A tím pádem se zvýšily investice do školství a zdravotnictví, a situace se začala na jihoamerické poměry velice zlepšovat. Byly rozparcelovány latifundie a ladem ležící půda byla přidělována bezzemkům a chudým venkovanům.

Takže důvodem dnešního dvojvládí není demokracie, svoboda či svobodné volby, ale pouze jen a jen zisky z ropy, lépe řečeno jejich nové směřování – z Venezuely do USA. Guáidó a jeho nohsledi dostanou drobky z panského stolu a bude jim umožněno „vládnout“. Skutečnými vládci Venezuely budou americké ropné koncerny a poradci CIA. Za vším je prostě jen dolar a ropa. Je to klasická metoda importu demokracie v americké režii, jak to svět poznal v případě Libye, Iráku, Afghánistánu, Tunisu anebo Sýrie, kdy fungující a stabilní státy byly rozvráceny a totálně destabilizovány. V těchto zemích jsou u moci loutkové vlády, které plní americké příkazy. Příklad venezuelské cesty v oblasti politické a hospodářské by byl z pozice pohledu americké administrativy velmi „nebezpečným“ příkladem pro ostatní jihoamerické státy, které by se mohly emancipovat z amerického vlivu.

Není s podivem, že pražští kavárenští demokraté v čele s probruselským poskokem ministrem Petříčkem nadšeně uznali Guádióa za lžiprezidenta Venezuely, neboť to přesně zapadá do jejich „demokratického“ vidění světa. Mají plná ústa demokracie, ale uznávají jen takovou demokracii a výsledky voleb, které jim vyhovují. Když výsledky neodpovídají jejich představám či představám jejich chlebodárců, tak organizují „majdany“ či manifestace moderované herci a činí nátlaky na legálně zvolené státní orgány. Vyhlašují, že prezident není jejich prezidentem, když nebyl zvolen jejich favorit. Naposledy jsme to viděli u naší prezidentské volby.

Ve Venezuele jde jen o ropu, zisky z ní a o posílení amerického mocenského vlivu v regionu. K tomu Američané využívají nastrčených vlastizrádných figurek, které jsou podporovány evropskými vazaly. Demokracie západního typu, která je tak vehementně importována do celého světa nestojí na vládě lidu a jeho volených zástupcích, ale stojí na penězích, zmanipulovaných sdělovacích prostředcích a zbraních.

Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS