15. ledna 2017 Bilancovat uplynulý rok můžeme různě. Vládnoucí režim hodnotí rok 2016 jako rok úspěšný, protože se povedl ekonomicky. Podle vládních čísel ekonomika sílí, nezaměstnanost klesá, platy rostou a lidé nakupují a utrácejí za drahé přímořské dovolené. Ano, může to být pravda, ale když se někdo pohybuje mezi lidmi, tak vidí trochu jiný obraz ekonomické prosperity. Na jedné straně zvyšující se platy, především ale státních úředníků, represívního aparátu a manažerů nadnárodních koncernů, a na straně druhé armáda zaměstnanců pracujících v montovnách či hypermarketech za podprůměrný plat bez existence anebo s minimálními zaměstnaneckými právy.  

Já bych se spíše zastavil u věcí, o kterých vláda nemluví, ale společnost tím trpí možná více, než kdyby ekonomika méně prosperovala. Je to celospolečenské klima, ve kterém lidé ztrácejí chuť účastnit se věcí veřejných – politiky. Přestali jí věřit a nechodí ani k volbám. Ono to vládnoucímu režimu vyhovuje, když drží obyvatelstvo ve zlaté kleci ekonomické prosperity. Kdy jim propaganda předkládá spotřebitelská pozlátka, zábavu v obchodních centrech, větší popcorn v kinech, delší seriály a dostupnější úvěry. K ještě většímu „posichrování“ poslušnosti voličské veřejnosti tady máme koblihy a klobásy... Tento neradostný stav nepostihl českomoravskou společnost až v roce minulém, ale trvá to už nějaký čas. Lidem se dá chléb a hry, a vláda s tzv. opozicí může v klidu vládnout.

Jenže tato dusivá mlha občanské lhostejnosti se zatím nerozlezla do všech koutů republiky a nepostihla každé občana. Stále existují na politické scéně síly, které boj za očištění politiky a nastolení vlády práva pro každého nevzdaly. Zkrátka chtějí systém, který bude ke každému férový a každý v něm bude mít stejné šance na úspěch a šťastný život. Kde politika bude sloužit lidem a ne lid politikům.

Jako bývalý sportovec jsem do tohoto utkání šel, protože jsem v tom viděl smysl, a také jsem do toho šel s týmem, kterému věřím a jsem moc rád, že jsem jeho dlouholetou součástí. Tak jako jsem nikdy nechtěl vzdát jediný turnaj či mistrovství, tak nechci vzdát svůj politický boj a činnost.

Za Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS) stojí spousta odhodlaných a statečných lidí, kteří jí volí, protože v ní vidí jedinou zárukou změny v našem státě. Občané si nesmí říci, všechno je dobré, protože ekonomika prosperuje a my se máme dobře. Nesmí se myslet jen na peněženku, ale i na věci, které ovlivní život náš i budoucích generací. Evropa je v ohrožení nejenom nelegální imigrací, ale také asijskými ekonomikami. Toto nesmíme přehlížet a musíme se tomu postavit.  

DSSS opět s novým rokem pokračuje v politické práci. Všem připomínám slova předsedy Vandase: „DSSS, to není jen politická strana. Je to také parta kamarádů, lidí, které spojuje společný zájem o národ a jeho budoucnost.“ Připojme k prosperitě ekonomické i prosperitu politickou a mravní!

Ota Zaremba, olympijský vítěz, člen DSSS